Ester Janečková

Jak jse prožívala čas dětství a her?
Byla jsem velmi hravé dítě. A zvláštní je, že si své dětství docela dobře pamatuju. Beru to jako výhodu při výchově. Vím, co mě bavilo, čeho jsem se bála. Hodně mi scházeli sourozenci, protože mé sestry jsou o dost starší. Naštěstí jsem měla spoustu kamarádů, kteří byli často u nás doma, jezdili s námi na víkendy i na prázdniny.

Vzpomenete si na svou nejmilejší hračku?
Těch bylo víc, ale hlavní byla asi panenka Vlaďka - takové to kalasické mimino. Odmala jsem si hrála na maminku. Vlaďku jsem pořád oblékala, polévlala sunarem z lahve, všude s sebou vozila v kočárku. Měla jsem dokonce období, kdy jsem věřila, že když se o ni budu dobře starat, oživne.

Zůstala vám nějaká hračka z dětství dodnes?
Ne. U sebe nemám nic. Různě ale kolují v rodině. Moje sestra má osm dětí, takže tam se užila spousta hraček.

Jste zasloužilou maminkou, máte tři děti. Vidíte rozdíl mezi hrami vašeho dětství a těmi současnými?
Vidím velký rozdíl a moc mě netěší. Myslím, že jsme byly jako děti mnohem kreativnější. Zábava nám nebyla naservírovaná počítačem nebo televizí, tak jsme pořád něco vymýšlely. Celé dny jsme lítaly venku. Musím přiznat, že bych radši vychovávala děti v době bez počítačů...

Co je pro vás důležité při výběru hraček?
Hlavně aby děti bavily. A pokud možno, aby s nimi děti nemohly být pasivní, ale opravdu si hrály. Aby jen nekoukaly na to, jak hračka sama jezdí, zpívá a tak. Když byli kluci malí, nejvíc milovali dřevěné kolejnice a vláčky. Měli jich spoustu a stavěli neuvěřitelné dráhy. Přišlo mi to mnohem lepší, než vláček na baterky. A taky měli moc rádi lego - další kreativní hračka. I když vlastně ještě před kupovanými dřevěnými vlaky spojovali všechno, co měli, do vagonů. Kolíčky, krabičky...

A teď zpátky k rodině. Máte jednoho manžela, dva kluky a holčičku. Jak nejraději trávíte společný čas?
Rádi jezdíme na výlety. Vlakem a pak pěšky, nebo na kole - pro Sáru máme skvělý vozík za kolo. S klukama se moc rádi společně podíváme na nějaký dilm a milujeme stolní hry.

Kluci už asi moc na hračky nejsou, co je teď nejvíc baví?
No,moc mě to netěší, ale počítačové hry. Naštěstí mají ale i jiné záliby. lepí papírové a dřevěné modely, čtou. Krištof rád jezdí na kole, Cyril běhá. K Vánocům Cyril dostal elektrickou kytaru, kterou si moc přál, takže pořád hraje.

Co zimní sporty a radovánky? Jste lyžařská rodina?
Lyže máme moc rádi. Manžel s Krištofem i běžky, my s Cyrilem jsme spíš líní sjezdaři. Rodinné lyžování je teď ale dost těžké kvůli Sáře.

Měla jste někdy vy nebo váš manžel tendence plnit si své dětské sny tím, že jste hračku, po které jste toužili, koupili svým dětem? Známe jsou tatínkové s autodráhou nebo autíčkem na ovládání...
To je jasné a díky Sáře mám konečně i já možnost plnit si své sny. Do teď u nás byly samé vlaky a letadla, teď konečně došlo i na panenky.

Jste známou moderátorkou pořadu Pošta pro tebe. Jak zvládáte práci a rodinu?
Pošta se točí jen jeden víkend v měsíci, přípravu na natáčení stíhám v čas, kdy Sára spí. Náročnější je teď pořad Sama doma, protože dvě kolegyně jsou doma s miminkem, takže mám osm vysílání v měsíci. U Sáry se střídají babičky a bezvadně funguje manžel Zdeněk. A co je úžasné, skvělí jsou se Sárou kluci. Mají ji moc rádi, ona je doslova "žere". Zvládnou s ní úplně všechno - přebalí, nakrmí, vykoupou a hlavně s ní blbnou.

Zbývá vám někdy čas i na sebe?
Právě před chvílí jsem si chtěla doma zacvičit, a jakmile jsem si lehla na zem, vylezla na mě Sára i naše nové štěně. Času pro sebe opravdu moc nemám, já jsem ale nikdy nebyla samotářka. Nejšťastnější jsem, když jsme všichni společně. Jediné, co mi schází, je spánek. Sáru pořád kojím i v noci.