Zajímavosti

Velikonoční svátky patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských byla oslava přicházejícího jara a probouzení přírody.

Dnes Velikonoce chápeme jako křesťanskou oslavu, která se nenápadně prolíná s velmi silně zakořeněnými pohanskými zvyky, oslavujícími znovuprobuzení přírody k životu po zimě. Jsou to tedy svátky radosti, počátku úrody a naděje.

Blíží se jarní období a s ním i tradice vítání jara. Jarní rituály v našich končinách pocházejí především ze starých pohanských zvyků. Pro naše předky byl rituál vynášení zimy a vítání jara významnou událostí, kterou prožívali všichni.

Někteří rodiče se na chytré telefony či tablety v rukou malých dětí dívají pohoršeně, jiní jsou naopak rádi, že mají něco, čím děti rychle a spolehlivě zabaví, nemají-li na ně dostatek času.

Proč, když nabídnete dítěti na hraní panenku nebo autíčko, děvčata převážně sáhnou po panence, kdežto kluk si přivlastní náklaďák? 

Holčičky si nemusejí nutně hrát jen s panenkami a kluci s vláčky. Děti si mají hrát s tím, s čím chtějí. Jde spíš o to, abychom děti zbytečně neokrádali o některé zájmy a sny jenom kvůli zastaralým stereotypům.

Zima je pro přírodu čas odpočinku, zastavení a klidu. Listnaté stromy a keře jsou bez listů, ale na jejich větvích se připravují pupeny, které s prvním teplem a sluníčkem na jaře vypučí v listy a květy. Rostliny přežívají zimní období buď schované se svými kořeny pod zemí, nebo ve formě semínek, která začnou na jaře klíčit. Pro většinu zvířátek je zima v lese nejtěžším obdobím v roce.

Poslední den roku slaví svůj svátek Silvestr. Silvestr byl papež žijící ve 4. století, který se stal patronem zvířat a dobré úrody. Oslava příchodu nového roku má velmi dlouhou tradici. Dříve však nebyl ani tak spojen s koncem roku, ale se slunovratem.

Udělejte si s dětmi hezkého Silvestra, na němž nesmí chybět skvělé občerstvení a nápoje, které s vámi zvládnou připravit i děti.