Do školy se musí

Je třeba mluvit o škole vždy pozitivně. Také je dobře, když rodiče berou dítě na nákupy školních pomůcek, těch drobnějších, jako jsou pouzdro, pastelky, aby si mohlo vybrat. Nákup sice potrvá déle, ale pro dítě je to velká zkušenost. Může to zvýšit jeho těšení se na školu, na něco nového. Navíc se při tom učí rozhodovat, což je strašně důležité, spousta dětí s tím má velké problémy. Také je známo, že dítě si více váží věcí, které si vybralo samo.

Kladný vztah ke škole začíná ještě před usednutím do lavice první třídy. Většina dětí se do školy přirozeně těší, ale často je nadšení brzy opustí. Jejich motivaci převálcuje monotónnost nových povinností. Tyto pocity pak mohou přetrvávat po celou dobu vzdělávání. Prvotní motivace je právě na rodičích. Rodiče, ale i prarodiče, by již od doby předškolního věku měli o škole hovořit jako o instituci, která bude zdrojem nových kamarádů a poznatků. Neměli by své děti školou strašit, vytvářejí tak negativní postoj k něčemu, co vlastně ještě nepoznalo, a to je škoda.

Mnoho dětí má se soustředěností problém. Ale učitel prostě musí počítat s tím, že jedna věc se nesmí dělat víc než deset minut a činnosti se musí střídat. Na trénování koncentrace pozornosti doma je možno s dětmi hrát hry, ve kterých poznávají barvy, věci, čísla.

Známky nejsou všechno, jenže i rodič, který měl na vysvědčení samé trojky, očekává od svého dítěte vyznamenání. Pokud rodiče tlačí na známky a chtějí, aby dítě bylo nejlepší, dostávají ho do tenze. Dítě se pak logicky bojí selhání, které při tomto přístupu pravděpodobně přijde.

Aby dítě mělo školu rádo, potřebuje v ní zažít pocit úspěchu. Ten ovšem nezávisí jen na známkách, ale hlavně na přístupu učitele a na jeho umění správně pochválit. Dětem někdy stačí málo k tomu, aby do školy chodily rády - mít tam kamarády a dobré učitele.

Pokud se podaří spojit klid a lásku v rodině s tvořivostí a laskavostí učitele, je vytvořen základ k pozitivnímu vztahu ke vzdělávání a není nutné vymýšlet další činnosti, které dítě přitáhnou k učení.