První krůčky do školy

Život nastávajícího prvňáčka se rázem ze dne na den posune jiným směrem. Nějakým způsobem se dotkne všech členů rodiny. Adaptace na školu trvá měsíc až dva, adaptují se děti i rodiče. Pro dítě zahájení školní docházky znamená přizpůsobení se novému prostředí, jinému rytmu, zapojení do kolektivu stejně starých dětí, podřízení se autoritě cizího dospělého. Je to pro něj zátěžová situace, musí se s novými nároky na sebe nějak vyrovnat. Některé dítě do školních povinností vpluje snadno, jinému to trvá déle.
Na svých dětech můžete v prvních dnech a týdnech školní docházky pozorovat zvýšené napětí, které se může projevovat například větší mírou konfliktů mezi sourozenci. Děti budou unavenější, možná budou potřebovat víc spát. Zvláště ze začátku mají noví žáčci obtíže se soustředěním na domácí přípravu, jsou neklidní a stále si musejí s něčím při úkolech hrát. To vše ale patří mezi běžné projevy navykání si na školu.

Buďte připravení, že dítě může zažívat obtíže a může potřebovat více vaší podpory v některé oblasti. Nečekejte ideální průběh jen proto, že vám se hodí a pro vás je snadný. Dítě by mělo cítit, že jste mu k dispozici, kdykoliv vás bude potřebovat.

S domácí přípravou nezačínejte hned po příchodu domů, dopřejte dítěti krátkou přestávku, vydechnutí, činnost, kterou si samo zvolí. Také berte ohledy na jeho kroužky, kterými ho ale zbytečně moc nezatěžujte. Najděte si optimální dobu pro domácí přípravu a začínejte s dítětem každý den ve stejnou dobu. Dítě by mělo mít svůj pracovní stůl, s vhodným osvětlením a dostatečným klidem. Kontrolujte, zda vaše ratolest správné sedí a správně drží tužku. Nezapomínejte vyvětrat.

Nastavte čas vstávání, který příliš neměňte ani ve dnech školního volna. Dbejte na dostatek kvalitního spánku. Snažte se vytvořit denní režim tak, aby probíhal každý den podobně, a dodržovat ho. Stres a hektické chování napomáhají k vnitřnímu neklidu a znemožňují soustředit se.

Dalším mezníkem v životě dítěte je, když začne samo chodit do školy a ze školy, jezdit na kroužky a podobně. Asi vás nepřekvapí, že nelze stanovit přesný věk, odkdy by mohlo dítě do školy již docházet samostatně. Každopádně, bude-li chtít jít např. samo nakoupit, jít do školy, je dobré ho co nejvíce podpořit. Zvažte, jak je dítě vyspělé, samostatné a zodpovědné. Jak daleko je škola od domova a jaká je cesta, bude-li muset cestovat dopravním prostředkem. Z počátku by dítě nemělo absolvovat cestu do školy úplně samo. Nějaký čas by mělo chodit v doprovodu dospělých, poté je lepší, aby se sešlo více kamarádů z okolí a šli spolu.

Ať již jde samotné kamkoliv, mělo by zvládat určení času, případně mít ještě po ruce mobil, na který mu můžete zavolat, že je již čas jít domů, a navíc z něho může kdykoliv zavolat vám. Mělo by znát základní údaje o sobě a o svých rodičích.

Vysvětlete dětem, a nebude stačit říci jim to jen jednou, že by se nikdy neměly zastavovat a bavit s cizím člověkem. Stejně tak, že nemají chodit k autu, které u nich zastaví, ale raději běžet pryč, a nikdy si nebrat nic od cizích lidí.