Jak naučit děti uklízet

Dítě v batolecím věku

Libuje si v rozhazování věcí, hračky vytahuje, zahazuje a strká je do různých koutů, chce, aby byly v pohybu, rozvíjí se tím jeho tvořivost a vynalézavost. To k tomuto věku patří, ale má-li nepořádek přispívat k rozvoji těchto vlastností, musí být usměrňován.

Dítě od 3. roku

Dokáže pochopit, že uklízet se musí, protože ten či onen předmět znemožňuje průchod místností, nebo by se mohla nějaká hračka rozbít, či ji mladší sourozenec spolknout. Vysvětlete mu, že hračky musí dát na své místo, kde je později najde a nebude se při hledání zbytečně zlobit, když bude vědět, kam si je uklidilo.
Aby si dítě uvědomilo, že je nutné si hračky uklízet, používejte věty „Posbírej si hračky.“, „Ukliď si pokojík.“. Rozhodně se ale vyhněte rozčilenému tónu a neberte to, jako „Tady rozhoduji já!“. Lepší je jasně vyložit důvody, popřípadě uplatnit metodu vyjednávání a odměňování.

Vyjednávání

Při uklízení je vhodnější určité postupy navrhovat než k nim dítě nutit. Uklízení byste měli vykonávat s dítětem společně. Ukážete mu tak postup, který později bude moci samo využít. Ukliďte s ním velké hračky, aby se uvolnil prostor, potom menší hračky do krabic, knihy skládejte na sebe apod. Dítě tím získá určité reflexy, jak si věci uspořádat, což mu později pomůže snáze se adaptovat v sociálním životě, například ve škole.
Vyjednávání je výchovnější a nejde jen o to dosáhnout svého cíle právě teď (že si dítě uklidí pokoj), ale spíše ho naučit, aby na to příště přišlo samo – jde o to něčeho dosáhnout do budoucna. Je vhodné se s dítětem na určitých věcech dohodnout: „Půjdeme ven (do parku), hned jak si posbíráš stavebnici, kostičky …“ „Za chvilku začíná Večerníček, tvůj oblíbený kreslený film …, to máš akorát čas na to, abys uložil své plyšáky do krabice.“ Kdo nebude mít uklizené hračky, ten nestihne shlédnout Večerníček.“ „Uklidíš si nejdřív autíčka nebo stavebnici?“

Odměny

S odměnami šetřete, neučte dítě, že za úklid svých věcí vždy něco dostane. Dítě pak nemusí chtít uklízet, pokud za to něco nedostane. Úklid hraček má být dítěti samozřejmostí, nikoli aktivitou „placenou“.
Uklízení nebývá pro dítě o nic zábavnější činností než pro dospělého, a proto projevy zvýšeného úsilí a důslednosti u dítěte vás mohou oprávnit k mimořádným projevům uznání (svolení vyběhnout ven za kamarády, povolení ke sledování televize apod.) Avšak nesmíte to s podobnými praktikami přehánět.

Jaký věk je vhodný?

Dítě se už rodí do zavedeného rodinného řádu, který byl nastaven již před jeho narozením.

V 18 měsících až 2 let věku přichází období odmítání a vzdoru. Dítě se chce řídit svým názorem a soustavně odmítá zavedená pravidla. Bylo by zbytečné se domnívat, že dítě uklidí pokaždé, když ho o to požádáte.

Kolem 2. roku je dítě přitahováno nepořádkem, špínou, hlukem a rámusem. Rádo rozbíjí, špiní a rozhazuje věci, patlá se v jídle, blátě … Pokud toto období prožije s určitou mírou svobody, tzn., že mu nebudete vše striktně zakazovat, snáze se toho později vzdá a uklízení přijme ochotněji.

Do 3 let je uklízení především napodobování, proto si dítě občas i samo něco uklidí nebo srovná. Malé dítě baví utírat houbou stůl a rovnat kostičky do krabic, cítí odpovědnost a chce „být jako velký“. Není do úklidu nuceno, naopak za něj dostává pochvalu.

Ve věku 3 – 4 let si dítě vybírá, v čem bude dospělého napodobovat a bývá velmi těžké přinutit dítě uklidit i sebemenší věci. Je zbytečné na dítě uplatňovat nepřiměřenou autoritu, vysvětlete mu alespoň k čemu je uklízení dobré.

Kolem 5 – 6 roku přichází u dítěte období celkového zklidnění, dítě je samostatnější a přebírá více odpovědnosti, je ve fázi rozumového chování. Můžete mu navrhnout, aby mělo na starost určité záležitosti, třeba každodenní přípravu věcí do školy, srovnání věcí v pokoji. Dohody v tomto věku dobře fungují, nicméně dítě povinnostmi příliš nezahlcujte.