Jak na dětské vztekání

Ale nepláčou ani se nevztekají bez důvodu, jejich hysterie je taktikou, jak dosáhnout požadovaných cílů.
Vštěpujme dětem základní normy chování. Vy, jako rodič máte emocionální spojení se svým dítětem, jste jediní, kdo se může vcítit do jeho pocitů a kdo je může pochopit. Potřebují čas, aby si zvykly na život, lidi, vztahy a pravidla, podle kterých se vše řídí. Je však zapotřebí dítě učit, jak se má chovat ve společnosti, v domácnosti, co je schopna společnost i vlastní rodina z jeho strany akceptovat, co se jí už nelíbí a co akceptovat nebude. Tyto normy mu musíte vštípit vy, a to tak, aby se dítě i v pozdějším věku cítilo šťastné a spokojené, protože ho ostatní děti i jiné autority budou dobře přijímat.

Učme je řešit věci v klidu. Malé děti často nechápou, co se s nimi děje, proč cítí, co cítí. Slova i rady jim pomohou stát se silnějšími a najít správnou cestu životem. Pokud najdete s dítětem společnou řeč, snížíte množství problematických situací v budoucnosti. A hlavně ho učte, že i nepříjemné situace lze řešit v klidu. Najděte si každý den chvilku a mluvte s ním, pokuste se společně nacházet řešení problémů. Výsledkem bude, že se s vámi bude dělit o své pocity a vyroste z něj člověk odolnější vůči stresu. Děti se také učí nápodobou, takže pozor na své chování.

Období prvního vzdoru. Děti okolo tří let již dokáží rozlišit hněv, pocit zmatku, rozpaky, smutek, únavu, rozčarování, ale dávají je často najevo právě vztekem. V období prvního vzdoru musíte vyzkoušet nejrůznější metody a pak tu osvědčenou důsledně používat. Útěchou vám může být, že záchvaty vzteku obvykle skončí před školou, ale vzdor i tak zůstane dál. Nejde tedy tak úplně o vzdor, ale o to, že děti zkoušejí a zjišťují, co všechno si mohou dovolit. Zda nepolevíme ve věcech, které jsme jim předtím nastavili, a zda nemohou překročit dané hranice. Starší dítě už obvykle záchvat vzteku nedostane, ale zase se připravte na vzrušené a nekončící debaty, doprovázené koulením očí a úšklebky, které vám mají dát najevo, že jste ten nejhorší rodič na světě.

Neustupujme a nevzdávejme to. Měli byste se také naučit rozeznat mezi skutečnými pocity a předstíráním, které má vést ke kýženému výsledku dítěte. Aby s vámi nemanipulovalo, nesmíte mu ustupovat. Možná dítě zkusí nátlak vystupňovat například hysterickým řevem, ale vy musíte vytrvat. Když ustoupíte, třeba v obavě před ostudou v obchodě, nikdy už nedosáhnete svého. Mnoho rodičů raději ustoupí, než by ten řev dál poslouchali. Jiní prostě nereagují a očekávají, že to bez odezvy přestane dítě bavit. Obojí je ale špatně. Dětské vztekání kolem třetího roku věku bývá mezníkem, kdy rodiče výchovu víceméně vzdají. A to je chyba, protože právě tyto situace vyžadují nastavení hranic komunikace, které bude dítě respektovat. Když mu tyto hranice nenastavíte, poskytnete mu tak volnost a dítě tím ztratí reálný odhad důležitosti sebe sama ve vztahu k ostatním. Pak je možné, že z takového dítka vyroste člověk, který nemá úctu k nikomu a ničemu kromě sebe samotného.

Sledujme varovné signály. Často je ale to, co považujeme za začínající vztekání, jen jedno velké nedorozumění. Nezachycené signály, které se nám dítě snažilo dát již o chvilku dříve. Až vaše dítě propadne nějaké silné emoci, zkuste se nerozčilovat a pozorujte ho. Pokuste se zaznamenat zvláštní gesta, zmatený výraz v dětské tváři, které výbuchu předcházely. Příště už budete vědět, jaké příznaky naznačují, že se něco špatného blíží, a vaše intuice vám pomůže jim předcházet. Když se vám takové nedorozumění povede odhalit už teď, nakonec třeba nemusí dojít ani na velké období vzdoru, i když zcela úplně se mu jistě nevyhnete, ale můžete jej eliminovat. Máte zkušenost, že se dítě chová vzdorovitě ve chvíli, kdy se má ustrojit a odejít z domu? Upozorněte jej dopředu – až dojíš snídani, půjdeme se ustrojit a jdeme… až skončí pohádka… Nebo když máte odejít z pískoviště? Včas mu řekněte, že až dostaví bábovičku, půjdete domů. To dítěti umožní se nové situaci přizpůsobit. Nebo jste si všimli, že dostává záchvat z hladu? Nezapomeňte si s sebou přibalit malou svačinku.

Trvá záchvat už moc dlouhou? Nepodlehněte pokušení klást dítěti nerozumné požadavky nebo s ním vyjednávat, když zrovna ječí. Hlavně na veřejnosti láká snaha výstup ukončit, nehleďte na to, co si myslí okolí. Není snad rodiče, kterému by se nestalo, že jeho dítě dostalo v obchodě hysterický záchvat. Když dáte dítěti to, co chce, jenom ho tím naučíte, že si takto vymůže, cokoli bude chtít. A tím odstartujete další problémy s chováním v budoucnosti.

Až ho vztek opustí a uklidní se, vezměte ho stranou a vysvětlete mu, proč jeho chování bylo nevhodné a že takové chování má následky. Nemůže se svého vzteku zbavovat křikem a předváděním se. Dejte mu najevo, že ho máte rádi, i když se nechovalo zrovna hezky.

Nechovejme se tak, aby dítě mělo ze svého chování pocit selhání a cítilo se kvůli tomu špatně. Musí vědět, že každá chyba je šance se něco nového naučit.