Rozhovor s Mirkem Vostrým

Na akci dětem namaluje na obličej, co si budou přát, nebo vám během chvíle vystřihne zdařilou karikaturu. Je spoluzakladatel a předseda Klubu kreslířů a humoristů a šéfredaktor humoristického časopisu Tapír a kromě toho je jedním z organizátorů letního františkolázeňského festivalu kresleného humoru. Vyučuje kreslení pravou mozkovou hemisférou a také se stal několikanásobným držitelem rekordů v kreslení vtipů, které jsou zapsány v České knize rekordů.

Jaké byly vaše klučičí roky? Vzpomínáte na ně rád?

Ano, vzpomínám na ně rád. Měli jsme skvělou partu, takže jsme se nikdy nenudili. Hráli jsme spoustu her, podnikali pro nás tehdy ohromně dobrodružné výpravy, které dnes jsou k pousmání, protože není nic dobrodružného na tom jít večer do osamělé stodoly, která se z části už rozpadla. Ale tenkrát jsme to tak vnímali. Měl jsem skvělé dětství.

Kreslení se věnujete již od útlého dětství, přemýšlel jste někdy, že byste se živil i něčím jiným?

Kreslím od mala, ale nikdy mě nenapadlo, že by se tím dalo uživit. Chtěl jsem kreslit za každou cenu, ale říkal jsem si, že to budu dělat při zaměstnání. To se taky mnoho let dělo. Ráno jsem odešel do práce, odpoledne přišel domu a po večerech kreslil. Postupně jsem měl stále víc a víc žádostí o kreslení a přestával jsem to stíhat. Začal jsem flinkat zaměstnání, protože kreslení pro mě bylo přednější, a začínal jsem si ho brát s sebou i do zaměstnání. Zaměstnání jsem musel po čase opustit. Našel jsem si jiné, kde byla tzv. volná pracovní doba. Jenže té práce s kreslením bylo stále víc a víc, a tak jsem se nakonec rozhodl, že se zkusím kreslením živit – a vyšlo to.

Měli vaši synové nějakou oblíbenou hračku, bez které nemohli být?

Každý byl jiný. Starší syn byl na autíčka, na sport, hlavně tedy cyklistika apod. To mu zůstalo do dnes. Stále je velice aktivní. Mladší syn byl a je opak. Ten je spíš takový vědec – mikroskop, baví ho dějepis, takže ví přesně všechno o dobách dávno minulých.

Myslíte si, že současná nabídka hraček je pestrá a je z čeho vybírat?

To rozhodně ano. Porovnám-li výběr hraček, když já byl malý, nebo když byli malí synové, a co je dnes, tak je to veliký rozdíl. Neumím posoudit, jak jsou dnes hračky kvalitní a zda dětem kromě zábavy umí nabídnout něco víc. Synové jsou už dospělí a hračky tedy již nesleduji, ale vidím v obchodech, že rodiče mají z čeho vybírat.

Je před námi období prázdnin a dovolených. Jak jste trávil jako kluk prázdniny?

Na táborech, s rodiči na chalupě a samozřejmě doma na sídlišti se svými kamarády. Normálka, nic neobvyklého.

A když jsme u těch prázdnin, co škola? Byl jste „uličník“, nebo vám šla - jak se říká - „sama“?

Škola mi nešla. Neuměl jsem se učit. Prolézal jsem tzv. s odřenýma ušima, ale uličník jsem nebyl. Jen mě prostě nebavilo se učit. Moje babička byla ředitelkou školy (ne té, kam jsem chodil já) a ta byla ze mě zoufalá. Vnuk ředitelky školy a takový špatný žák, to byla ostuda. Snažila se se mnou doučovat, ale „bylo to marný, marný, marný“. Nikdy jsem ale nepropadl, vždy jsem dokončil zdárně ročník, ale jedničky na vysvědčení jsem měl jen z chování a výtvarné výchovy.

A vašim synům…?

Starší to měl podobně jako já. Byl tedy o mnoho lepší než já, ale jeho přístup k učení se hodně podobal mému. A mladší byl premiant třídy.

Jak nejraději trávíte volný čas se svými nejbližšími?

Nedávno jsme si s manželkou koupili kola, takže jezdíme. Jinak, pokud čas dovolí, hodně cestujeme. Vždy někam přijedeme a tam podnikáme výpravy a poznáváme kouty naší země.

Kromě našeho časopisu, kde všude můžeme vidět vaši tvorbu?

Jsem výtvarník se zaměřením na dětskou tvorbu, takže převážně ilustruji knihy pro děti, omalovánky apod. Donedávna jsem spolupracoval s časopisem pro děti Pastelka. Ten byl nyní bohužel zrušen. Ale určitě máte doma omalovánky nebo nějakou knihu, kterou jsem doprovodil ilustracemi.

Foto: archiv Mirka Vostrého