Rozhovor s Janou Bernáškovou

Jak vzpomínáte na dětství, které jste strávila v Krnově?

Asi jako většina lidí mám své dětství v srdci a vzpomínám na něj s nostalgií. Je to základní kořen, který mě pořád ovlivňuje. Jinak Krnov je specifické město v tom, že tam pořád fouká. Ať je léto nebo zima, pořád fučí vítr z Jeseníků. Takže vítr miluji dodnes.

Co vás v té době nejvíce zajímalo a bavilo?

Určitě panenky. Milovala jsem je, ale poměrně rychle zničila. Třeba při hře na kadeřnici jsem všechny ostříhala, a tak mi zbyly jen takové obludky. Nebo jsem si je neuklidila a pes okousal nožičky všem Barbínkám.

Vzpomenete si na svoje oblíbené hračky a zůstala vám některá dodnes?

Bohužel nemám žádnou hračku z dětství, jelikož z nich nic moc nezbylo. Mám jen jednoho pejska, ale toho jsem dostala až v pubertě. Má nejoblíbenější panenka byla hadrová, dostala jsem ji asi v jedenácti letech, a hrála jsem s ní divadýlko. Ano, já si hrála s panenkami strašně dlouho. Skoro do třinácti let.

Jste maminkou dcery Justýnky a syna Theodora. Jak vaše dcera zvládla příchod bratříčka do rodiny?

Původně si žádné miminko vůbec nepřála, a když už mimi, tak holčičku. Takže brácha pro ni byl opravdu zklamání. Ale stačilo pár chvil s Theem a hlavně, když si ho mohla pochovat. Poté se přirozeně zamilovala a dneska se s ním vyloženě chlubí a je šťastná, že ho máme.

Má Justýnka nějakou oblíbenou hračku, bez které nemůže být?

Justýnka je přelétavá. Každou chvilku miluje jiné zvířátko. Ono je to samozřejmě i tím množstvím hraček, jaké v pokojíčku má. Nikdy si moc s panenkami nehrála. Je spíš veterinářka a miluje mrňavá zvířátka „pečopáky“.

Jak si spolu nejraději hrajete?

Spolu hrajeme nejvíce stolní hry. Momentálně vítězí Psí hovínko, což je opravdu legrační hra.

Co je pro vás důležité při výběru hraček?

Aby byly testované a nebyly vadné. Pro Thea kupuji vyloženě bezpečné hračky bez ftalátů a u Justýnky bojuji s vhodností hraček. Některé panenky s hřebíky v krku a tetováním po těle neschvaluji.

Jak hodnotíte dnešní hračky a ty z dob vašeho dětství?

Za mého dětství byl výběr hraček určitě mnohem menší, ale myslím, že všechny byly pořád hračkami. Byly roztomilé a výchovně bezpečné. Dnes můžete koupit cokoliv si zamanete, ale bohužel jsou dětem nabízeny i hračky agresivní, podle mě s hloupými nápady, a některé Barbínky holčičky vedou k povrchnosti a zbytečné agresi. Pokud je za princeznu, tak je to v pořádku, ale pokud je panenka oblečena v Emo stylu nebo je za upírku, tak tomu nerozumím.

Také jste s manželem adoptovali na dálku holčičku Anušku. Jak se jí vede?

Anušku jsme adoptovali s tatínkem Justýnky už před více než šesti lety. Má se výborně. Vzorně studuje a dělá nám radost. Rádi ji budeme podporovat i v dalším studiu. Klidně až na vysokou školu.

Již několik let podporujete Fond Sidus. Mohla byste nám trochu přiblížit činnost této obecně prospěšné společnosti?

Fond Sidus založili mí dva kamarádi, kteří získávají peníze pro dětské nemocnice a nakupují zdravotnické přístroje pro děti. Vždy ty, které u nás v zemi vůbec nejsou, anebo jich je nedostatek. Ovšem v posledních letech se začali zaměřovat i na konkrétní případy a podporují děti, které potřebují finančně pomoci, protože jejich léčba je nákladná. Fond Sidus jim zakupuje zařízení a věci nutné k uzdravení, anebo alespoň ke zkvalitnění života. Vždyť dětství je jen jedno. A takové lidi já ráda podpořím.

Fotografie: Lukáš Cetera