Dětský pokoj

Je útočištěm, místem her i místem k učení, kde si rozvíjejí své schopnosti a dovednosti. Rodiče by měli dohlédnout, aby pokoj skrýval prostor pro hraní, učení, ale i lenošení.
Při zařizování pokoje nechte vybírat i svoje dítě, je to hlavně jeho prostor. Je důležité se řídit přáními a potřebami dítěte, i kdyby si mělo vybrat jen lampičku k posteli. Bude to jeho radost a zároveň se bude cítit důležitě. Chce mít v pokoji na zdech vaše dcera či syn plakáty svých idolů? Nechte je, vraťte se do doby, kdy jste vy byli v pubertě - a vzpomeňte si svůj pokoj.
Pokoj by měl být rozdělen ideálně do tří hlavních částí: hrací, na spaní a na učení. Malé děti potřebují především prostor ke hraní, proto je dobré omezit množství nábytku, stačí jim postel, jednoduchý stůl a skříň.

• Nábytek

Nábytek by měl být barevně neutrální, barevnější pak mohou být doplňky, které se dají snadno vyměnit. Zájmy i hrdinové se věkem mění. Výměnou obrázků, slupovacích samolepek, tapet apod. lze dosáhnout takových změn, že se dítě cítí jako v novém, i když hlavní část zůstala stejná. Nábytek rozmístěte kolem zdí, aby uprostřed vznikl volný prostor pro hru. Dobré je volit variabilní nábytek, který lze libovolně sestavovat a dokupovat. Na začátek pořiďte menší skříně a komody a jak dítě poroste a jeho nároky na úložné prostory budou narůstat, další skříně a skříňky dokupte.

• Postel a matrace

Postel s matrací plní funkci kvalitního a pohodlného spánku. Měla by stát v klidné části místnosti, hlavu by mělo mít dítě u stěny nebo v rohu. Postel vybírejte vždy přiměřeně věku, dětem cca od 3 let můžete pořídit klasickou velkou postel, která jim vydrží až do puberty. Chcete-li investovat, můžete dítěti pořídit např. postel ve tvaru formule, ale počítejte s tím, že až vyroste, jistě ji bude chtít vyměnit.

• Psací stůl a židle

Psací stůl by měl být dostatečně veliký a osvětlený. Židle by měla být pohodlná a ergonomicky tvarovaná. Dbejte na to, aby se židle a ideálně i stůl daly výškově upravit podle toho, jak dítě roste.

• Osvětlení

Osvětlení je důležité. Vhodné je mít hlavní světlo, které osvítí celou místnost, a pak některé bodové – nad psacím stolem, u postele a nad hrací plochou. Malým dětem by nemělo chybět záchranné světýlko před bubáky, ať už je to malé bodové světlo nebo lampička. Také můžete zakoupit samolepky na zeď, které po nasvícení denním světlem v noci svítí.

• Úložný prostor

Děti potřebují dostatek úložných prostor na hračky, oblečení a později na školní potřeby, které je vhodné samostatně rozdělit. Všechny nezbytnosti by měly na konci dne nalézt své místo, aby se dítě naučilo pořádku. K tomu stačí jednoduché přepravky, látkové koše nebo plastové boxy. Ty mohou být schované ve skříni, v praktickém výsuvném šuplíku pod postelí, nebo - je-li dítěti k dispozici patro – ve schodech. Skvěle vypadá i velký proutěný koš s víkem, se kterým dítě poroste, a v dalších letech z něj může udělat třeba vlastní koš na prádlo.

• Je nás víc

Budou-li v jednom pokoji dvě děti, každé z nich by mělo mít svůj vlastní prostor, své skříňky na ukládání věcí, poličky či šuplíky. Každé z dětí musí mít svůj pracovní stůl. Účelná je například dlouhá deska po délce jedné stěny, kontejnery či šuplíky dokoupíte zvlášť. Je-li mezi sourozenci větší věkový rozdíl, tomu staršímu vyhraďte police výš ve skříni, aby mu mladší sourozenec nebral jeho věci a nedocházelo tak k hádkám. Nenuťte starší dítě chodit spát ve stejnou dobu jako to mladší. Než uspíte mladší dítě, může se to starší v jiném pokoji zatím dívat na pohádky, pohrát si, číst si… A až poté jít spát do stejného pokoje jako mladší sourozenec. Pokud to pokoj umožňuje, můžete jej přepůlit závěsem, paravánem nebo skříní postavenou uprostřed. Každé dítě potřebuje své soukromí a takto vytvoříte dva koutky, které jistý pocit soukromí zaručí. Pocit vlastního osobního místa v domácím prostředí je důležitý již od útlého věku. Hned od začátku nastavte pravidla: uklízet musí všichni stejně, do soukromí druhého sourozence se nesahá, chci si od sourozence něco vypůjčit, vždy se musím dovolit… Na dodržování pravidel trvejte.

• Stěhujete se do menšího bytu a děti se musí sestěhovat do jednoho pokoje? Sedněte si s nimi a vysvětlete jim, proč to tak musí být, a požádejte je o návrhy na uspořádání pokoje, aby se v něm cítily dobře.
• Stěhujete se do většího bytu, kde může mít každé z dětí svůj pokoj, ale ony nechtějí? V takovém případě můžete udělat z jedné místnosti hernu a z druhé ložnici. Až děti dosáhnou puberty, nejspíš budou chtít mít každý svůj vlastní pokoj.