Vánoční stromeček

Stará legenda vypovídá o vzniku vánočního stromečku. Opat, který se narodil v 6. stol. v Irsku, byl vyslán do Burgundska, aby tamním pohanům kázal o svátku narození Krista. Aby přilákal co nejvíce lidí, nechal ozdobit v den narození Ježíše zapálenými pochodněmi starobylý obřadní jehličnan. Zář ohně přilákala velké množství lidí, kteří si vyslechli jeho vyprávění. Díky tomuto aktu se stal takto ozdobený strom atributem Ježíšova zrození.

Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Zpočátku nebyl zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném osvětleném stromku v místnosti je v brémské kronice z roku 1570. Zpočátku byly vánoční stromky ozdobou veřejných prostranství a domů řemeslnických cechů. Do soukromých prostor začaly pronikat až v polovině 17. století. V 19. století vánoční stromek opouští německé prostředí. Ujímá se nejprve ve městech, poté na venkově, většinou ho přijímají dříve protestanté než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromů za pohanský zvyk.

V českých zemích strojení vánočního stromečku nemá dlouhou tradici. Poprvé jej o Vánocích roku 1812 postavil a nazdobil ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch jako vánoční překvapení pro své přátele.

Nový zvyk se však začal prosazovat až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének. Tyto stromečky se však netěšily příliš velkému zájmu. Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. V roce 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.

Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky pomaleji než do měst. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Na náměstí ve městech se často umisťují velké vánoční stromy. Poprvé byl postaven na brněnském náměstí Svobody spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě, v roce 1919, v bílovickém lese prochladlé děvčátko. Tento prožitek ho zasáhl natolik, že se o Vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem.

Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který zdobil o Vánocích v roce 1999 vatikánské Svatopetrské náměstí.