Spolu s červeným Kukym se v hračkářstvích i v internetových prodejnách objevil také jeho průvodce lesním světem, plyšový kapitán von Hergot a český výrobce kolekci doplnil i o limitovanou sérii žlutého plyšáka jménem Bublina a o “zloducha” Anušku, který ve filmu ztvárnil hlavního záporného hrdinu. Až dosud mohli zájemci pravého medvídka získat pouze v soutěži jednoho z výrobců balené vody. Podle tvůrců snímku, který se divákům poprvé představil na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech, se tak postavička filmového hrdiny stala předmětem bohaté lidové tvořivosti.Červené hračky se začaly vyrábět v domácnostech a internetem se šířily návody, jak Kukyho ušít nebo uháčkovat. Obchodovalo se prý také se soutěžními body a internet navíc zaplavily inzeráty zájemců, kteří za figurku velkou zhruba 20 centimetrů nabízeli i víc než tisíc korun. Doporučená cena oficiálního medvídka Kukyho je přitom 249 korun, přívěsek přijde na 129 korun.  V knihkupectvích zájemci mohou filmovou hračkou koupit v balíčku s knížkou za zvýhodněnou cenu 459 korun. Samotná kniha, která má stejný název jako film, stojí 299 korun. Knihu podle stejnojmenného filmu napsal režisér Jan Svěrák, ilustracemi text doplnil autor výtvarné podoby filmu Jakub Dvorský. 

Příběh plyšáka Kukyho vypráví o tom, jak se oblíbená hračka šestiletého Ondry ocitne v popelnici, pak na skládce a nakonec v lese. Sype se z něj totiž dřevitá vlna, která není dobrá pro chlapcovo astma. Malý kluk si tak večer před spaním představuje, jak se jeho medvídek touží vrátit domů a co všechno musí podniknout. Dojemný a napínavý příběh je autorovou knižní prvotinou.

Film Kuky se vrací se v žebříčku nejnavštěvovanějších filmů v českých kinech drží v desítce nejlepších. Do zákulisí tvorby tohoto snímku mohou zájemci nahlédnout v Zámecké galerii města Kladna, kde je do konce srpna tematická výstava.

Zdroj: www. idnes.cz  a www.ctk.cz,  foto: Archiv Jana Svěráka

Sdílet článek/Uložit článek

Je tak jednoduchá, až je vlastně složitá. Geniální hlavolam, nejprodávanější hračka historie. Přesně třicet let už si děti i dospělí zamotávají ruce s kostkou kostek, takzvanou Rubikovou kostkou.

Prodalo se už na 350 milionů barevných krychliček. Když propadnete závislosti, procvičíte si na jedné straně bystrost a logiku. Na druhé straně ale takzvaní kostkoholici trpívají „Rubikovým zápěstím“ a „kostkovým palcem“.

„U Rubikovy kostky si žádným tahem nejste jisti, zda jste to napravili, nebo jestli jste to pohoršili,“ říká matematik Jaroslav Flejberk. V tom je její kouzlo.

Kdyby se všechny prodané kostky naskládaly za sebe, sahaly by od severního pólu k tomu jižnímu.

Kostková mánie neskončila jen u plastové kostky, kterou tvoří 26 malých barevných kostiček. Vznikl třeba kulatý hlavolam na podobném principu a v éře nových technologií i dotyková TouchCube.

Cíl je pořád stejný – otáčíte jednotlivými patry kostky tak dlouho, dokud na každé ze šesti stěn nejsou kostičky jen jedné barvy. Dojít k úspěšnému konci může zabrat pár vteřin, hodinu, týden, rok, mnohým – jako třeba autorovi tohoto článku – se to kvůli netrpělivosti nepodařilo zatím nikdy. Vždyť počet kombinací pro kostku 3×3×3 je 43 252 003 274 489 856 000.

Rekord: 7,08 vteřiny

Že se dodnes na nápadu, který přišel ze socialistického Maďarska, dá vydělávat (i parazitovat na něm), svědčí i výrobky typu Rubikova kostka pro blondýny, která má všechny strany stejně barevné. Takže ať točíte, jak točíte, je pořád stejná.

Ale zpátky ke geniálnímu nápadu maďarského architekta, učitele a vynálezce Ernö Rubika.

„Jsem šťastný, že je můj hlavolam známý, ale ne pro slávu. Spíše jsem hrdý na to, že jsem vytvořil něco s pozitivním významem, co přináší lidem radost,“ svěřil se nejednou Rubik.

Jeho hlavolam nemůže chybět pravidelně třeba na festivalu v Pardubicích. I před pár dny tam padaly ve skládání „rubikovky“ rekordy.

Nejrychleji ji složil v čase pouhých 7,08 vteřiny nizozemský mladík Erik Akkersdijk, a to v roce 2008. Bylo to právě v Pardubicích. „Když jsem viděl v prvním kole Erikův čas, udělalo se mi špatně,“ svěřil se francouzský rubikář Kanneti Sae Han, který měl letos lepší průměr časů a nakonec zvítězil. I když bez rekordu.

Největší pozornost vzbudil rekord, o který se postaral Ivan Kocza. Maďar dominoval v řešitelské soutěži Fewest move. Princip disciplíny spočívá v tom, že všichni řešitelé dostanou podle počítače stejně rozloženou kostku a snaží se najít co nejmenší počet tahů, kterými se dá složit. Na hledání mají hráči hodinu. Na složení rozmíchané kostky je potřeba minimálně 21 tahů, tedy aspoň podle vědců a počítačů. Kocza se tomuto číslu ve svém řešení velmi přiblížil. Jeho nový světový rekord má hodnotu 22 tahů.

„Mohli jsme si vybrat ze tří kostek tu, jejíž rozdělení se nám líbilo nejvíc. Skoro všichni jsme sáhli po stejné, protože měla rozestavení několika dílků docela jednoduché. Já měl štěstí v tom, že jsem si všiml ještě jedné specialitky a ta mi pomohla. Ostatní na to nepřišli,“ dává k dobru Kocza.

Hračka, která odráží život

Čím to je, že kostka pořád tak táhne a nepřestává se prodávat? „Je to nevinně a dětsky vypadající objekt. Přesto, pokud chcete kostku vyřešit, musíte vytvořit řád z chaosu. Takže je jednoduchá i složitá. Nemá žádné globální bariéry. Jazyk, vzdělání, inteligence, kultura, region… Odráží život. Od počátku našich životů se přece pokoušíme zjednodušit složitosti světa a přírodu tak, abychom jim rozuměli. Kostka je tedy základní formou. Je to čistá geometrie ve třech rozměrech,“ přemítá vynálezce Rubik.

Nejpomalejším řešitelem je údajně Brit Graham Parker (45), který ji složil po 26 letech.

Důkaz, že se s tak jednoduchou věcí dají dělat všelijaké kousky, svědčí i skutečnost, že se za 30 let menu ve skládání Rubikovy kostky podstatně rozšířilo. Pár příkladů: rychlostní skládání kostek 2×2, 3×3, 4×4, 5×5, 6×6 a 7×7, skládání poslepu, nohama, jednou rukou apod. Rubikova kostka inspirovala módu, architekturu, hudbu, filmy, hry, politické proslovy, existuje i umělecký směr rubikubismus. Stovkami kostek se otáčí tak dlouho, aby měly na stranách určitou barevnou kombinaci, kostky se pak skládají vedle sebe a vznikají tak obrazy.

Autor: Tomáš Procházka, www.dnes.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Pokud se vám stýská po usměvavých plastikových zednících nebo zdravotních sestřičkách, s nimiž jste si hráli v dětství, pro stesk už není důvod. Jedna z nejpopulárnějších hraček socialistického Československa se vrací do polic hračkářství.

„Znovuzrozený“ igráček doznal menších kosmetických a funkčních změn. Na obličeji má vypouklý nos, se zápěstím může otáčet o 360 stupňů. Za rodiče igráčka jsou považováni Jiří Kalina a Marie Krejchová, tehdejší designéři společnosti Igra. Samotný nápad na plastové figurky ale pochází z Německa. „Igráčky vymyslel Hans Beck. Oba jsme tehdy byli vývojáři hraček a Beck se pokoušel s plastovou figurkou uspět v Německu. Nevyšlo to, a tak navrhl, abych hračku zkusil prosadit v Československu. Počítal, že když to vyjde, pomůže mu to uspět. A mně se igráčka podařilo prosadit překvapivě snadno,“ říká Jiří Kalina. Vůbec prvním igráčkem byl zedník, který byl uveden na trh v roce 1976.

Igráčci se tehdy vyráběli v závodu v Mnichovicích u Prahy, každý rok přibyly přibližně čtyři nové modely a podle Kaliny se za rok mohlo vyrobit deset až patnáct milionů postaviček.

S nápadem na obnovení výroby igráčka přišel Miroslav Kotík, majitel společnosti Efko. „Nestačilo jen oprášit formy a pokračovat v lisování. Formy se musely rozebrat, odzkoušet a opravit. Kdybychom měli pořizovat nové, bylo by to velmi nákladné, jedna stojí až čtyři sta tisíc korun,“ říká Kotík. Novou podobu igráčkům vtiskl designér Miloš Hába. „S panem Kotíkem jsme se rozhodli jít cestou, aby dítě mělo s igráčkem možnost něco budovat. Vznikl tak koncept dílen-kufříků, které dohromady vytváří jakési město,“ říká Hába.

Igráček i auto

Igráček mini obsahuje jednu postavičku igráčka s příslušenstvím.

Igráček midi -postavička je navíc vybavena nářadím.

Kufřík je přenosný skládací „domek“ s kompletním vybavením například ordinace nebo autoservisu.

Auto je pro igráčky k dispozici v různých verzích (osobní, pick-up, a tak dále).

V posledních dvou případech se cena bude pohybovat okolo 300 korun.

Zdroj: www.metro.cz, autor : Ondřej Horák

Sdílet článek/Uložit článek

Technologické firmy již na usnadnění přístupu dětských uživatelů k videokonferencím pracují a vyvíjí nástroje, které jim komunikaci a hraní na dálku usnadní. Podle Yaroshové nyní nastane boom nejrůznějších dětských videohraček, které se nebudou připojovat pouze k osobním počítačům, ale také k herním konzolím. A meze se výrobcům elektroniky nekladou – děti mohou například držet v ruce sekundární kamerou, kterou budou ukazovat, anebo si mohou nechat na zem promítat hrací pole.

První video produkty již přichází na trh. Před několika měsíci se první připojitelné webkamery dočkali majitelé videoher Nintendo Wii. Výroce Ubisoft ji spolu s výukovým fitness programem prodává za zhruba 22 dolarů.

Zdroj:www.e15.cz

autor: Patrik šilhavý

Sdílet článek/Uložit článek

Malí stavitelé
Jejich přednosti: Děti, které si nejčastěji hrají se stavebnicemi, se rádi zabývají praktickými problémy, u nichž se dá už dopředu odhadnout jasné řešení. Velmi rychle se naučí, že vždy existuje jedna rychlejší cesta k výsledku a nebaví je marnit čas zbytečnými experimenty.
Slabiny: Věří jen svým očím, takže se z nich snadno stanou zarytí skeptici vůči všemu, co si nemohou osahat. Jejich myšlení se pohybuje jen v hranicích, které považují za „rozumné“.
Povolání, která jim budou vyhovovat: Potřebují se opírat o přesné údaje – takže budou spokojeni v technických nebo obchodních profesích, určitě z nich budou i dobří řemeslníci a odborníci na IT.

Vypravěči příběhů
Jejich přednosti: Tyto děti mají nejen obrovskou fantazii, ale také velký zájem o ostatní lidi. Vždycky vidí víc, než si myslíme. I když nám vyprávění, která ze sebe stále chrlí, připadají naivní, je za nimi touha po krásnějším světě s ideálními vztahy mezi lidmi. Navíc mají tyto děti smysl pro detail, jsou chápavé a logicky uvažují.
Slabiny: Realita taková, jaká ve skutečnosti je, se jim moc nelíbí. Aby ten nepříjemný pocit tyto děti něčím přehlušily, tak se sdružují v neobyčejně pevných kamarádských nebo rodinných svazcích. U některých to může dojít až tak daleko, že nátlakem nutí své blízké, aby se chovali, jak by podle nich měli, a stávají se malými tyrany. V zaměstnání proto špatně snášejí nedobré vztahy a intriky, odnášejí je žaludečními potížemi a bolestmi hlavy.
Povolání, která jim budou vyhovovat: Jejich obrovským zájmem jsou ostatní lidé, proto budou šťastni jako psychologové, učitelé, vychovatelé. Líbit se jim bude také ve službách, třeba v kadeřnictví nebo fyzioterapii.

Děti, které ke hře potřebují kamarády
Jejich přednosti: Jsou učenlivé a respektují přirozené autority.
Slabiny: Těch je bohužel víc, protože tyto děti se sebou lehce nechají manipulovat a snadno se dají svést na šikmou plochu. Důležitá je pro ně silná autorita, se kterou se ztotožní a pak si nepřipouštějí pochyby o tom, co v jejím jménu dělají. Stejně vášnivě pak mohou propadnout ochraně přírody jako se ztotožnit s holými lebkami. Často bývají konfliktní.
Povolání, která jim budou vyhovovat: Tyto děti v dospělosti zajímá spíš jejich život mimo pracovní dobu, takže vybrat pro ně vhodnou profesi je těžké. Často také zaměstnání střídají.

Děti, které všechno rozeberou a rozbijí
Jejich přednosti: Jsou přirozeně zvídavé a nic si nenechají namluvit. Mívají i buldočí vytrvalost, s níž si jdou za svým při objevováním pravdy. Typická je i jejich velká citlivost, kterou u nich rodiče téměř vždy přehlížejí. Právě rozbíjením věcí si citlivost ventilují. Zaměstnat je ale můžeme i celkem smysluplně, dají si říct.
Slabiny: Jsou to šťouralové, s nimiž je těžké vydržet, a také mají málokdy potřebu držet s někým partu. Potřebují úkol, do něhož se ponoří a nikdo jim do toho nebude mluvit.
Povolání, která jim budou vyhovovat: Problém u nich bývá, že se často nadchnout pro jedno jediné povolání, které se ale rodičům moc nelíbí. Vhodná je pro ně kriminalistika, technické a laboratorní profese.

Malí čtenáři
Jejich přednosti: Tyto děti své rodiče ani nikoho jiného takzvaně neotravují. Nepotřebují pozornost ani hromadu hraček. Uklidí se do koutku a čtou si. Jsou to ty děti, které paní učitelky dávají ostatním za vzor. Čtení je jejich způsob objevování světa, způsob sice pomalejší, ale důkladnější než u vrstevníků.
Slabiny: Nedokážou se ozvat a mají sklon utíkat do svého snového světa. Těžko se dá také poznat, co v nich vězí za další schopnosti. Bývají to skeptici, kteří se těžko pro něco nadchnou. Povolání, která jim budou vyhovovat: Mohou pracovat na úřadech, v knihovnách nebo muzeích, velmi jim vyhovují i živnosti, které mohou vykonávat z domova. Někdy je kupodivu přitahuje i veřejná činnost.

Panenky a autíčka
Jejich přednosti: S tradičními hračkami pro holčičky a kluky si spokojeně hrají děti, které se dobře zabydlují v kolektivu. Umějí výborně vycházet s ostatními a mají hodně kamarádů. Dokážou si poradit v různých situacích a nejsou bojácné.
Slabiny: Nemívají na věci vlastní názor a jejich fantazii chybí křídla. Jsou závislé na názorech okolí, na kamarádech a vždy se drží jen toho, co momentálně letí.
Povolání, která jim budou vyhovovat: Dobře se budou cítit v obchodních profesích, protože umějí jednat s lidmi, mohou pracovat ve velkých kolektivech, učit ve školách nebo být ošetřovateli a zdravotními sestrami. Každopádně to musí být běžné povolání, které nevybočuje.

Kdy se dá poznat talent?
To záleží na druhu nadání.
- U nadprůměrné inteligence se dá pozorovat už ve věku kolem tří let, že dítě víc než jeho vrstevníky zajímá získávání poznatků o světě.
- Také sportovní a umělecké nadání se projevuje velmi záhy, už před nástupem do školy.
- Talent na praktické činnosti čili šikovnost na něco se projeví u dětí později, někdy tak v deseti letech. Pak je vidět, že dcera šije na panenky skutečné šaty a ne „pytel“ nebo že klukovi nedělá problém sestavit osvětlení pro lampionovou party na zahradě.
Stejně podstatný jako talent je zájem o nějaký obor nebo činnost. Proto bychom dětem neměli nikdy rozmlouvat jejich koníčky s tím, že to k ničemu nebude, že je to neuživí. Mohli bychom zabít křehký zájem pro věc, a vyvolat pocit, že nesmějí nic, co je baví.

Zdroj: www.panidomu.cz
Text: Lenka Korandová

Sdílet článek/Uložit článek

Dobrou zprávou je, že tento typ hraček pochází z produkce velkých firem, které si hlídají dobré jméno a kvalitu. Máme tedy jistotu, že své peníze zbytečně nevyhodíme. Takže zbývá jen se správně rozhodnout, co právě naše dítě nebo děti nejlépe zabaví.

Určitě se vyplatí!
Pískoviště
Oproti pískovištím na dětských hřištích jsou ta zahradní mnohem menší a přenosná. Jde vlastně o ploché kontejnery na písek. Vyrábějí se z odolného plastu a mají líbivý dětský design ve tvaru pejska, želvy, mušle, hradu nebo třeba autíčka. Největší předností pískoviště je to, že dítě opravdu dlouhodobě zabaví a neokouká se po čase jako jiné hračky.

Mají několik předností:
 Drtivá většina těchto zahradních pískovišť je vybavena víkem nebo plachtou na překrytí, takže písek nemohou v noci znečistit zvířata.
 V létě můžeme písek vyměnit za vodu a máme pro dítko brouzdaliště. K mání jsou také dvoudílná sklápěcí pískoviště, kde můžeme do jedné nádoby napustit vodu a do druhé dát písek.
 Prodávají se i pískoviště v podobě stolku s vyhloubenou pracovní plochou naplněnou pískem. Dítě se tedy při hře tolik nezamaže. I tato stolní pískoviště jsou krytá, případně skládací.
 Dražší výrobky nabízejí více než jen prostor na písek. Jsou tam nájezdové plochy, dráhy pro autíčka a výbava ke hře na písku. Někdy je součástí i slunečník.
Cena: Od cca 600 Kč za pískoviště s plachtou, o něco dražší jsou pískoviště k poklopem, seženete je podle velikosti a značky asi od 900 Kč.

Pro malé i větší!
Houpačky
Vybírat můžeme ze dvou typů: pro mrňouse jsou určeny houpačky pozemní, v obchodnické hantýrce se jim říká houpadla, uzpůsobeny jsou jak pro jedno dítě, tak pro houpání dvou i tří dětí. Jsou to obvykle plastové výrobky a za špatného počasí není problém je otřít a přenést dítěti do bytu.
Cena: Většinou mezi 360 až 800 Kč, jsou ale i luxusnější výrobky za více než 1000 Kč.

Skutečné závěsné houpačky se stále vyrábějí – jak klasické dřevěné, tak i plastové. Těch se nemusíme bát, mají nosnost až 200 kg. Houpačky jsou hračka, která s dítětem roste, a tak nemusíme kupovat klasickou sedačku, ale třeba typ houpací talíř, který je i romantickým doplňkem na zahradu. Kromě toho se prodávají i houpací provazové žebříky, které budou bavit i sportovněji založené děti, protože na nich mohou šplhat a houpat se zároveň. Mají jen několik stupínků, takže nebojte, nebezpečné to nebude.
Cena: Jednoduchý provazový žebřík pořídíte do 200 Kč, houpací talíř kolem 220 Kč, sedačkové houpačky stojí 200 až 300 Kč plastové i dřevěné.

Pokud máme více dětí!
Skluzavky
Nadchnou především malé děti, takže se nám jejich pořízení vyplatí, hlavně když počítáme s více potomky. Materiál je nejčastěji plast, a to zejména pro nejmenší, ale koupit se dá i velká nafukovací skluzavka, určená i pro dospělé. Velmi odolná je pak skluzavka ze zinkovaného plechu, ta ale už patří do luxusnější cenové kategorie. Skluzavky laminátové jsou pak určeny k zabudování do sestav – prolézaček nebo k bazénu.

Naše tipy:
 Pro snadnější ukládání na zimu zvolte skluzavky skládací, které zaberou pod střechou méně místa.
 Cena skluzavek narůstá s jejich délkou, nejmenší jsou určeny samozřejmě pro batolata. Uvažte ale, jak dlouho ji vaše dítě bude využívat a zda se nevyplatí už tedy koupit větší, která má naději být déle v provozu.
 Dítě si více vyhraje se skluzavkou, která má další využití: Například jsou na trhu skluzavky spojené s nimiprolézačkou. Jiné skluzavky nabízejí možnost připojení hadice s vodou, což znamená zábavu navíc v létě.
Cena: Skluzavky pro nejmenší stojí obvykle do 1000 Kč, delší skluzavky koupíte už kolem 2000 Kč, i když samozřejmě v nabídce na trhu jsou výrobky i výrazně dražší, například zmíněné skluzavky ze zinkovaného plechu stojí podle délky mezi 6500 Kč až 8000 Kč.

Šikovné a levné!
Stany
Jsou podstatně lacinější variantou zahradního domečku pro děti. Dají se rozložit i v bytě, takže je děti užijí celoročně. Variantou jsou vinylové rozkládací domečky, které vlastně také slouží jako stan, jen se liší tvarem. Určeny jsou pro menší děti. Pokud tedy vaši potomci škemrají po domečku, zkuste to nejdříve s některým z těchto výrobků, jako skrýš poslouží dokonale.
Cena: Prodávají se asi za 400 Kč.

Pro prarodiče a velké rodiny!
Domky
Nejluxusnější hračka, kterou můžete dětem na zahradu pořídit. Vyplatí se hlavně pro prarodiče, ke kterým se sjíždějí vnoučata. Ta potom určitě nebudou mít nouzi o kamarády ze sousedství, protože domečky je spolehlivě přitáhnou. Většina domků na trhu je plastových, takže se lehce udržují. Často jsou vybaveny dalšími doplňky pro větší zábavu dětí – mívají lavice a stoleček nebo slunečník, ale nejen to. Pořídit dětem můžete i domeček s umyvadlem v historickém stylu, kam jim zavedete tekoucí vodu (tento model stojí okolo 9000 Kč). Někdy je domeček vybaven jako kuchyňka.
Pokud se vám plast na zahradě nelíbí, pak můžete zauvažovat o domcích dřevěných. Je jich sice v nabídce méně, ale jsou. Ten ale musí sestavit montážní firma, takže k ceně se připočítává ještě práce asi od 2500 Kč. V nabídce je i skutečný patrový lesní domek, kam se vystupuje po žebříku. Děti nadchne, ale je to dárek z kategorie luxusních.
Cena: Nejmenší domky jsou k mání asi od 3000 Kč, při větších rozměrech a výšce ale počítejte výrazně více. Dřevěné domky stojí asi od 7000 Kč, patrový pak dvojnásobně.

Nejen na zahradu
Vozítka
Na zahradu se hodí jen ta pro nejmenší děti, tedy odrážedla a šlapadla. Pokud ale dětem pořídíme pískoviště, tam bychom měli přidat i náklaďáky, bagry a podobné „těžké“ stroje – a to i pro holčičky, nepodceňujte je a nechte je, ať si také vyzkouší hru s autíčky.
Cena: Je příznivá, už od několika set korun.

Osvědčené značky:
Plastové výrobky: Marian Plast, Sparkys, Step2, Smoby, Biemme, Haba, Chemoplast Brno, Lena, Little Tikes, Grand Soleil
Dřevěné výrobky včetně domků: Jungle Gym, Bino, Woody
Kovové a kombinované výrobky: Kettler

Zdroj: www.panidomu.cz
Text: Lenka Korandová

Sdílet článek/Uložit článek

Leslie Smith and Rodney Smith byli ve škole velkými kamarády. Znovu se potkali v roce 1940 u anglického královského námořnictva. Oba dva sdíleli společnou touhu, vlastnit jednoho dne vlastní průmyslovou továrnu a o tomto snu spolu nejednou do konce druhé světové války debatovali. Konečně dne 19.června 1947 uzavřeli partnerství a založili firmu “Lesney Products”. Jméno firmy bylo složeno ze jmen obou zakladatelů (LES ze jména Leslie a NEY ze jména Rodney) a ze slova “Products”, které jim připadlo vhodné, protože ještě nebyli rozhodnuti, co přesně budou dělat. Leslie Smith byl zároveň zaměstnán v J.Raymond Wilson Company, kde měl na starosti zámořský obchod a na tomto místě setrval několik příštích let. Rodney Smith pracoval ve firmě Diecast and Machine Tools, která sídlila v Londýně. Za 600 liber, které vzali z jejich příjmů, si koupili starou hospodu “Rifleman” v Edmontu, v Londýně a také nějaké přebytečné vyřazené stroje. Nyní museli určit výrobek, který by vyhovoval pro průmyslové použití.

Další zaměstnanec firmy Diecast and Machine Tools byl John W.Odell, všemi nazývaný Jack. Měl dovednosti z výroby odlitků a i on se připojil k riskantnímu podniku s názvem Lesney. Jako subdodavatelé pro průmysl, začli tito tři pánové vyrábět malé součástky, odlitky. Byli však mezi více malými podobnými firmami v Londýně, co přispívaly k obnově města.

Pak však v Anglii přišel hospodářský útlum, což mělo za následek omezení zakázek pro dodavatele. I firma Lesney nebyla během těchto měsíců provozně vytížena a proto její zakladatelé museli najít alternativní výrobní produkty. Některé z dalších malých firem zabývající se odlitkami to zkoušelo s drobnou výrobou hraček a i lidé z firmy Lesney se vydali tímto směrem. V roce 1948 byla první z těchto hraček vyrobena a prodána do malých obchůdků v Lodnýně. Roku 1952 firma Lesney zásobila malými hračkami obchodní domy sítě Woolworth v Londýně pro vánoční sezónu.

Londýnští distributoři hraček považovali tyto malé hračky za “Vánoční brak” a vůbec se jim nechtělo s nimi obchodovat. Děti ale, jak už to bývá, si je zamilovaly a obchodníci jich potřebovali stále více. Na Vánoce roku 1953 lidé z Lesney poznali, že na trhu je pro jejich hračky místo, ale také si uvědomovali, že zatím nebyli příliš zběhlí v obchodování, neměli dostatečné skladovací vybavení a nevěděli jak distribuovat hračky po více měsíců v roce. Proto se raději obrátili na agenturu, která by zprostředkovávala obchodování s jejich hračkami na trhu. Na východě Londýna bylo mnoho uznávaných agentur, které měly zkušenosti z období již dávno před druhou světovou válkou. Jedna z nich, kterou kontaktovali byla agentura Moko.

Moses Kohnstam byl německý agent z Norimberku, který přišel do Anglie kolem roku 1900, aby rozvinul hračkářské odvětví. Specializoval se na balení, skladování, distribuci a finanční krytí pro mnoho malých hračkářských dílen a za tuto práci dostával procenta z prodejní ceny. Mosesova společnost byla právě zmiňovanou agenturou Moko. Všechny hračky, které distribuoval nesly označení této společnosti a nezáleželo na tom, která z různých malých firem je vyrobila.

Když firma Lesney začla s výrobou svých kovových, pod tlakem lisovaných, hraček v roce 1948, první z výrobků byl “Aveling Bardford diesel road roller” – silniční válec. Do roku 1953 pak přibylo dalších sedmnáct obdobných hraček. Firma v návrhu své první řady hraček vycházela především z dřívějšího zaměření, tedy převážně to byly stavební stroje pro různé účely

Mezi roky 1950-1952 omezila anglická vláda používání zinku jenom pro nezbytné produkty. Důvodem byla korejská válka. Proto v tomto období nemohly být vyrobeny žádné další hračky. Vyjimku tvořil pouze výrobek “Jumbo-the-Elephant”.

Během roku 1953 se Jack Odell začal zabývat desingem sérií hraček, které měly menší měřítko. Mezi prvními pak byly zmenšené verze originálních hraček firmy a byla udělána první série 1-75. S rostoucí oblibou této série, byla výroba těch předešlých a větších hraček roku 1954 zastavena.

Zdroj: www.matchbox.ic.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Projděte tajemným lesem plným víl, skřetů, skřítků nebo jezinek. Dejte si pozor na tlupu loupežníků, kteří si vybudovali sídlo v pařezu velkého stromu. U jezírka posedává vodník a čeká, až uloví nějakou dušičku. Kousek od perníkové chaloupky se snaží dědek, baba a vnučka vytáhnout řepu. Odvážlivci jistě nahlédnou do pekla, které obývají čerti, a neleknou se ani tříhlavého draka nebo ježibaby. Jaké je to být trpaslíkem poznáte ve lese plném obřích hub.
Na cestě Pohádkovým královstvím potkáte i Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, prince Bajaju, šípkovou Růženku, myslivce, Jeníčka a Mařenku, Karkulku, Slunečníka, Měsíčníka, Větrníka a mnoho dalších pohádkových postav.

Pro malé a velké návštěvníky je připraveno velké množství aktivit. Tvořivé děti a jejich rodiče jistě ocení výtvarný ateliér (dílničku), kde se mohou rozvíjet v umění pod odborným dohledem. Malířské a výtvarné potřeby jsou k dispozici na místě. Ve vedlejším promítacím sálu běží pásma pohádek. V kavárničce lze zakoupit velký výběr nápojů a dalšího občerstvení. Obchod se suvenýry nabízí velký výběr originálních hraček a dárků s pohádkovými motivy.

Pohádkové království
V zahrádkách 25
130 00 Praha 3

otevřeno denně včetně sobot, nedělí a svátků
od 9:00 do 18:00

telefon pokladna: 284 684 145
email: info@pohadkove-kralovstvi.cz

spojeni MHD

tramvaj
č. 1,9 a 16 do stanice Chmelnice

autobus
č. 124 z metra Želivského do stanice Vackov

Sdílet článek/Uložit článek

V průmyslově vyspělých zemích tráví lidé více než 90 % času v prostředí budov, mimo volnou přírodu. Vliv tohoto prostředí na zdraví je tedy zcela zásadní. Malé děti jsou většinou obklopeny množstvím hraček, které mají stimulovat jejich intelektuální a fyzický vývoj. Zkoumají je většinou velmi intenzivně – často i ústy. Pokud jsou součástí hraček malé uvolnitelné částečky, hrozí nebezpečí vdechnutí nebo polknutí. Proto je hračky pro děti do tří let nesmějí obsahovat.

Hračky pro děti mohou přinést i starost

Nebezpečí v hračkách však může být i skryté. Mohou totiž obsahovat různé jedovaté příměsi, které při opakovaném používání mohou i vážně poškodit zdraví. V minulosti bylo odhaleno několik takových látek, většinou v hračkách vyráběných v Číně, a to i pro renomované značky, jako je Mattel.

Jedovatá Barbie

Dětské šperky, křídy, bubínky a figurky akčních hrdinů obsahovaly vysoké hladiny olova. Z předvánočního trhu bylo v sezoně 2007 staženo přes 1,5 milionu hraček, včetně panenek Barbie a autíček “Hot Wheels”, které byly natřeny barvami s vysokým obsahem olova.

Ftaláty nepatří do pusy

Plastové hračky jsou vyráběny z různých měkčených materiálů. Hlavním změkčovadlem plastů jsou ftaláty. Navážou se na umělou hmotu a postupně se uvolňují do prostředí. Při častém ohýbání nebo okusování takových hraček je jejich uvolňování ještě zvyšováno.

Zaprášené kanceláře i třídy ve školkách

Organizace Greenpeace v České republice provedla v roce 2004 měření toxických látek v prachu z bytu hlavního hygienika, senátora, herce a mateřských škol. Prach z mateřských škol obsahoval nejvyšší hodnoty ftalátů. Ftaláty při delším působení vyvolávají řadu nežádoucích účinků včetně poškození ledvin a jater a narušení hormonálního systému člověka, a jsou tak vážným ohrožením plodnosti. Kromě toho byl prokázán i jejich vliv na rozvoj alergií a astmatu. Podle studií švédských a bulharských autorů představují největší rizikový faktor vnitřního prostředí pro vznik astmatu a alergie.

V naší zemi patří kontrola hraček obchodní inspekcí k těm nejpřísnějším, všechny závady však odhalit také nemůže. I přes skandály renomovaných firem se většinou doporučuje nakupovat značkové zboží se zárukou kvality. Jiná záruka možná bohužel není, chemickým testům nemůže být podrobena každá hračka. Rodiče tak musejí spoléhat na dobré jméno a záruky firem a přísnou kontrolu obchodní inspekce.

Autor: uLékaře.cz
www.ulekare.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Letos slaví jubilejních 250 let od založení první pobočky. Každý, kdo zavítá do Londýna by si neměl nechat ujít návštěvu domu hraček, zábavy a tvořivého ducha. V Hamleys se rozhodně nebudete nudit!

Slavný obchodní dům pro ty nejmenší se nachází v londýnské Regent street . Roku 1760 otevřel rodák z Cornwallu, William Hamley, obchůdek s hračkami, který nazval “Noemova archa”.

Archa se nacházela v ulici High Holborn, ale v roce 1881 ji schvátil požár, a tak se přemístil o několik domů vedle. Hamleymu se však ve stejném roce podařilo otevřít další hračkářství v Regent street. Hamleys letos slaví 250. narozeniny a stále se pyšní první příčkou na žebříčku největších obchodních domů s hračkami.

Roku 1938 udělila královna Marie hračkářství Hamleys  královskou záruku, a tak se značka umístila mezi nejprestižnější výrobce a prodejce hraček na světě. Během Druhé světové války byla Regent Street pětkrát zasažena při bombardování Londýna. Hamleyho ráj hraček byl zrekonstruován a po válce znovu otevřen.

Sedmipatrový dětský ráj nabízí nepřeberné množství plyšových medvídků, panenek, modýlků, hraček pro nejmenší, či vojáčků a figurek. Každé patro nabízí jiné produkty a zakoupit zde můžete i speciální značkové kolekce. V devadesátých letech bylo otevřeno oddělení Spice Girls, kde bylo možné pořídit nejrůznější upomínkové předměty ve stylu slavné britské dívčí skupiny.

Teď už jistě nikdo nepochybuje, že pokud se vydáte do Hamleys, nebudete se nudit a každý si najde svou oblíbenou hračku, či objeví něco úplně nového. Deskové hry, panenky a autíčka, hračky na ovládání, nebo zmenšeniny Vašich hudebních idolů – to vše a mnohem více  na vás čeká v Regent Street číslo 188 – 196.

Hamleys  je největším obchodním domem s hračkami na světě a nabízí nejširší sortiment pro děti každého věku. Obchodní domy Hamleys se nachází po celé Británii i v dalších světových metropolích .

Zdroj: www.idnes.cz

Sdílet článek/Uložit článek