Vše o hračkách

Slavná hračka autodráha

Publikováno 11. Led, 2010 : pavel.

Máš doma autodráhu? Aby ne! Tato hračka patří skoro k povinné výbavě pokojíčku. Ovšem víš, že se zrodila už před sto lety? Trvalo ale ještě dlouho, než nabyla podoby současných modelů. V posledních několika letech prožívají autodráhy díky novým technologiím své znovuzrození.

Kouzlu autodráhy propadne v určitém věku snad každý kluk, ale i nemálo děvčat. Jsou i tací, kteří zůstávají autodráhám věrni po celý život a organizují závody, v nichž soutěží se stejným zaujetím, jako kdyby řídily skutečný sporťák. Kdy a kde autodráhová mánie začala?

První byly vláčky

V devadesátých letech 19. století se v obchodech objevily první modelové vláčky na elektrický pohon. Vláček jako hračka byl známý už od let čtyřicátých, kdy se v krajině začaly častěji objevovat vlaky skutečné. Elektrický pohon hračky byl však opravdu revoluční vynález. Jisté je, že tato hračka nebyla pro každého. Bylo to luxusní zboží pro bohaté synky z vyšších měšťanských vrstev. Musíš si uvědomit, že samotná elektrika byla žhavým vynálezem, o němž si v té době mnozí mohli nechat jenom zdát. Elektrifikace některých velkých měst byla sice zahájena už v desetiletí předchozím, ovšem většina měst a obcí západního světa byla k elektrické síti připojena až ve dvacátých a třicátých letech 20. století, tedy až o 40 let později!

Jen pro boháče

Šťastný majitel elektrického vláčku na konci 19. století musel tedy nutně vypadat jako nějaký „exot“. Je to podobné, jako kdyby ti dneska některý ze spolužáků vyprávěl, že má doma létající koberec z nanotkaniny. Jednak by mu to nikdo nevěřil a pak by si nikdo ze třídy, včetně učitele, nedokázal představit, jak takový vynález funguje.

Ve stejné době jako modelový elektrický vláček se na silnicích začaly ukazovat první automobily, ale ještě celé následující desetiletí byly i ve městech exotickou podívanou. V roce 1908 přišel německý výrobce modelových vláčků Märklin s nápadem postavit a koleje autíčko. Rozchod kolejí se zúžil, aby kola auta mohla jet vnějškem a první autodráha, zákazníkům představená hned následující rok, byla na světě. Jen o pár let zaváhali Američané, kde autodráhu představila firma Lionel v roce 1912.

Žádné závody

První autodráhy poměrně rychle upadly v zapomnění. S modelovými vláčky, které se rok od roku zdokonalovaly, se nemohly srovnávat. V první polovině 20. století se ještě několikrát objevily v obchodech (v roce 1936 si tuto hračku dokonce nechal jeden americký výrobce patentovat), ale prodejního úspěchu se nedočkaly. Důvodem byl nejenom pomalý rozvoj elektrifikace a vysoká cena hračky, ale také špatný způsob ovládání. Autodráhy neměly regulaci rychlosti autíček, které tak mohly jet jen konstantní rychlostí, takže pro závodění byly nepoužitelné.

Rozvoj hračky

To změnila až léta padesátá. Během tohoto desetiletí se autodráha přeměnila téměř do podoby, kterou známe dnes. U dráhy se objevily reostatové ovladače, které umožňovaly plynulou regulaci rychlosti autíček. Dráhy dostaly místo vystouplé vodicí kolejničky drážky, kolem nichž jsou umístěny elektrické sběrné lišty. Do aut se začaly montovat výkonné motorky a hlavně plechové karoserie autíček nahradil plast, který umožňoval zobrazení i jemných detailů, takže auta vypadala mnohem realističtěji.

Autodráhy se také začaly prodávat ve velkém, tedy hlavně v USA, Kanadě a západní Evropě. Prodávaly se nejen do domácností, ale také pro první modelářské kluby a autodráha se tak stala nejen hračkou, ale i soutěžní a sběratelkou záležitostí. V tehdejším Československu se autodráhy začaly vyrábět v roce 1968 a byly jednoznačným hračkářským hitem 70. a 80. let.

Je s ní amen?

Mohlo by se zdát, že stoletá hračka je už pomalu, ale jistě zábavou minulosti. To je ale omyl! V roce 2004 přinesl autodráhám nový vítr do plachet systém digitálního kódování, který hračku povýšil na skutečný závodní simulátor. Teprve digitální kódování umožňuje přejíždějí z jedné dráhy do druhé, elektronické počítání kol, možnost využívání pit stopu, ale hlavně skutečnou závodnickou strategii. Na obyčejné dvoustopé dráze může závodit několik aut najednou, na drahách se více objevují nadjezdy, světelné křižovatky a loopingy. Autodráha tedy neodchází, naopak znovu útočí na pozici nejoblíbenější hračky v dětském pokojíčku.

Základní princip

Elektrický adaptér přemění střídavé napětí 230 V ze zásuvky na bezpečné stejnosměrné napětí 12 až 20 V (záleží na výrobci autodráhy)

Pistolové ovladače mají uvnitř reostat, který reguluje napětí od 0 do 12, resp. 20 V, a tím i plynule reguluje rychlost jízdy autíčka

Stejnosměrné napětí napájí sběrné lišty autodráhy. Napětí reguluje závodník pistolovým ovladačem

Autodráhy se vyrábějí obvykle dvoustopé (pro dvě auta vedle sebe)

Pohonnou jednotkou autíčka je stejnosměrný elektromotorek, který je zpřevodován obvykle na zadní nápravu autíčka

Elektrické napětí se ke kontaktům motorku dostává pomocí kovových kartáčků, které kloužou po sběrných lištách dráhy

Digitální systém

Moderní autodráhy jsou vybaveny digitálním kódováním. V takovém případě jsou sběrné lišty neustále pod plným napětím a pistolový ovladač vysílá k autíčku pouze digitální kód s informací o požadované rychlosti jízdy. Výhodou tohoto systému je, že auta mohou v předjížděcích úsecích přejíždět z jedné dráhy do druhé a jet stále požadovanou rychlostí. Autodráhy bez digitálního kódování mají jen omezené možnosti. Autíčka na nich mohou závodit pouze ve svých drahách. Když se obě auta umístí do jedné dráhy, jsou ovladatelná jen jedním ovladačem a jedou obě stejnou rychlostí, tudíž nemohou závodit. Digitální kódování umožňuje běžně závody čtyř i osmi aut najednou na jedné dráze s pouhými dvěma stopami.

Měřítka

Auta pro autodráhy se vyrábějí ve třech základních velikostech. Nejběžnější je měřítko 1:32 (32krát zmenšený model proti skutečnému automobilu). Běžné auto v takovém měřítku je dlouhé asi 15 cm. Především v USA lze narazit i na měřítko 1:24, které je větší a auto tu měří asi 20 cm. Třetím používaným měřítkem je H0 (1:87), tedy běžné měřítko modelové železnice, kde auto měří jen kolem 5 cm.

Text: Zdeněk Ležák
Zdroj: www.rf-hobby.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Robot jako hračka

Publikováno 11. Led, 2010 : pavel.

Technický vývoj nabral v novém tisíciletí takové obrátky, že každý rok se v obchodech objevují stále dokonalejší hračky, které patří do kategorie robotů. Jak roboti vypadaly v minulosti? A co všechno už současní roboti na hraní dokáží?
Roboti pro pobavení existovali ještě dávno před vynálezem elektroniky. Už ve starém Řecku ve 4. století před naším letopočtem sestrojil matematik Archytas z Tarentumu mechanickou hračku, která se dá pokládat za předchůdce dnešních robotů. Jednalo se o kovového holuba poháněného horkou párou. Další písemně doložené mechanické hračky jsou o 15 století mladší. Na konci 11. století sestavil čínský vynálezce Su Song hodiny s mechanickými figurkami, které odbíjely čas.

Mechaničtí roboti

Na přelomu 12. a 13. století sestrojil arabský vynálezce Al Jazari hned několik mechanických hraček. Byly mezi nimi hudební automaty, mechanické hodiny, ale dokonce i robotická služebná. Italský všeuměl Leonardo da Vinci se zase o tři století později pokoušel sestavit mechanického rytíře, který dokázal udělat řadu pohybů. Asi nejslavnější vynálezce mechanických robotů je Francouz Jacques de Vaucanton. V první polovině 18. století sestrojil několik mechanických hraček, z nichž nejslavnější se stala plechová kachna, která mávala křídly, natahovala krk, ale také napodobovala přijímání a trávení potravy.

Přichází elektronika

První elektronický robot se objevil v roce 1926. Sestavila ho americká firma Westinghouse Electric Corporation a dala mu jméno Televox. Na první pohled to byl neohrabaný stroj, který vzhledem vzdáleně připomínal člověka. Údajně ale uměl reagovat na základní povely. Televoxe do roku 1930 následovaly ještě další dva roboti Rastus a Elektro. Za prvního elektronicky programovatelného robota je ale považován až Unimate amerického vynálezce George Devola. To už bohužel nebyl sympaťák podobný člověku, ale pouhá mechanická ruka, která se stala předchůdcem robotů, které se dnes používají v průmyslové výrobě.

Cesta k dnešku

Největším skokem kupředu byl vývoj robota Asimo, který započala v 80. letech minulého století japonská společnost Honda. Především díky tomuto programu se roboti naučili poměrně slušně chodit, čehož využívají mnozí výrobci dnešních robotích hraček humanoidního typu (podobných člověku). Dalším mezníkem byl vývoj robotího psa Aibo, kterému se od 90. let až do roku 2006 věnovala japonská společnost Sony. Aibo byl první opravdový robot-mazlíček, předchůdce dnešních hraček jako je Pleo nebo i-Cybie.

Nenápadný špión – Spykee

Spykee je mezi robotími hračkami rozhodně prodejním hitem. Stojí kolem 8500 Kč a je to stavebnice, ze které lze postavit humanoidního robůtka, škorpióna či lunární vozítko. Spykee využívá technologii Wi-Fi, kterou se propojí s počítačem, jehož pomocí ho můžeš ovládat. Lze jej dokonce ovládat i na dálku přes internet. Robot má vestavěnou kameru a mikrofon, takže na monitoru vidíš a z reproduktorů slyšíš to co on. Kromě toho má vestavěný reproduktor, takže přes něj můžeš i s někým komunikovat na dálku. Spykee umí fotografovat, nahrávat video, přehrávat MP3 hudbu a hlídat pohyb v místnosti. Když cítí, že mu dochází energie v baterii, sám se připojí k nabíječce.

Pravěký mazlík – Pleo

Pleo je asi nejroztomilejší robot v prodeji. A je také jeden z technologicky nejvyspělejších. Je řízen 32bitovým procesorem (jako většina stolních počítačů) a pod kůží je doslova prošpikován vjemovými senzory. O pohyb se stará 14 motorků, zrak zajišťuje barevná kamera, sluch stereo-mikrofon, orientaci v prostoru infračervené senzory, zvuk reproduktory a hmat řada dotykových snímačů. Pleo tak může reagovat na naši přítomnost, na hlas a na hlazení téměř jako každé jiné domácí zvířátko. Robot je vybaven operačním systémem Life Form OS, který umožňuje jeho postupné učení. To znamená, že každý Pleo se „duševně“ postupně rozvíjí podle toho, v jakém prostředí „žije“. Rozvoji lze i pomoct doplňkovým sofwarem přes kabel USB. Pleo umí komunikovat i s jinými roboty svého druhu. V obchodech stojí kolem 9500 Kč.

Kostičkový zázrak – Mindstorms NXT

Svého robota má i Lego. Jmenuje se Mindstorms NXT a je to samozřejmě stavebnice, kterou lze koupit za zhruba 7500 Kč. Tento robot je vybaven technologií bluetooth a lze jej ovládat přes počítač, ale i přes mobilní telefon. Centrální programovatelná jednotka má stavový displej, 4 ovládací tlačítka a 8 zdířek, do nichž se připojují konektory snímačů. Jaký tvar bude robot mít záleží jen na představivosti majitele. Snímače každopádně dokáží imitovat všechny lidské smysly. Mindstorms NXT umí podobně jako Spykee hlídat domácnost, ale dokáže také v případě nějakého pohybu v místnosti zaslat majiteli SMS.

Robot moudrý – Robosapien

Robosapien neboli robot moudrý je už poměrně známá hračka. První verze se prodává už pár let a dnes je k dostání jen za o něco málo víc než dva tisíce korun. S nejmodernějšími modely však popravdě srovnání nesnese. Umí pár tanečních kroků a vyluzuje zvuky. Jeho nástupce – Robosapien V2 – to už je jiný kabrňák, ovšem jeho cena se pohybuje kolem 8500 Kč. Dokáže docela přesně reagovat na hlas a pozná podle něj svého majitele, je vybaven dotykovými senzory a dokonce slušně rozeznává barvy. Zatím posledním přírůstkem do rodiny robosapienů je RS media. Je to vylepšený V2, který má v sobě zabudovaný přehrávač MP3 a dobrou hudební aparaturu. Po připojení k PC přes USB si z jeho paměti můžeš zahrát u nějaké počítačové hry. Ceny RS media se však blíží ze 14 000 Kč.

Šrotík naživo – i-Cybie

Společnost Sony před třemi lety ukončila výrobou slavného robotího psa Aibo. Pro mnohé to bylo velké zklamání. V obchodech se naštěstí dá koupit jiný psí robot, který se jmenuje i-Cybie a jeho cena kolem 7500 Kč je nesrovnatelně nižší než u Aiba. i-Cybie umí téměř všechno jako opravdový pejsek. Slyší a reaguje na své jméno a na další povely. Umí sednout, lehnout, vstát, dávat pac atd. i-Cybie je naprosto samostatný. Když si ho majitel nevšímá, sám se potuluje po bytě a když člověka potká, zavrtí ocáskem. Když je ale dlouho sám, je smutný stejně jako opravdový pejsek.

Rychlý dravec – Roboreptile

Roboreptile potěší hlavně nízkou cenou do 3000 Kč, a na druhou stranu překvapí svými schopnostmi. Robot pravěkého ještěra určitě nepůsobí tak mazlivě jako Pleo. To ani nemá v úmyslu. Je to dravec. Tělo, krk i ocas se při chůzi ohýbají, nohy jsou schopny klidné chůze, běhu, ale i skoku. Roboreptila lze přepnout do několika módů, především útočných a kousavých, takže se před ním musí mít člověk na pozoru. Robot se ovládá dálkovým ovladačem, který je součástí balení. Roboreptile reaguje na překážky, na hlasové povely i na dotyk.

Pradědeček Furby

Před 10 lety byl prodejním hitem robot Furby. Jednalo se o prvního opravdového robotího mazlíčka pro děti. Byl to jakýsi chlupatý mimozemšťan s velkýma očima a ušima, který zvládal několik funkcí.

Text: Zdeněk Ležák
Zdroj: www.rf-hobby.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Jak se zrodila panenka

Publikováno 11. Led, 2010 : pavel.

Většina holčiček si dětství bez oblíbené panenky na hraní ani neumí představit. Máš také svou oblíbenou panenku? A umí brečet, mrká očima, nebo dokonce sama leze po zemi?

Špalík dřeva s nahrubo vyřezaným tvarem figurky, v lepším případě zabalený do kusu plátna, tak vypadaly panenky po celá staletí. Když holčička z chudé rodiny toužila po panence, její tatínek jí hračku vyrobil. V bohatých rodinách měly už ve středověku na zakázku vyráběné panenky luxusnější vzhled – dřevo bylo malované a částečně pokryté textilií.

První továrny

První manufakturní výroba panenek vznikla koncem 15. století v německém Norimberku. Vyráběly se tu panenky ze dřeva, pálené hlíny, vosku a oblíbené byly zejména látkové panenky. Ještě v tomtéž století začala výroba panenek také ve Francii a Velké Británii, které se staly nejvážnějšími konkurenty německých výrobců. Panenky z různých částí Evropy měly charakteristické oblečení pro danou oblast podle místní módy. Tento trend se rozšířil především od 17. století, kdy se na oblečení panenek začal klást velký důraz.

Revoluční nápady

Právě v 17. století prošly panenky obrovským vývojem – jejich hlavičky z pálené hlíny dostaly jemnou glazuru, začaly se vyrábět hlavičky také z alabastru, a dokonce i první gumové z přírodního kaučuku. V roce 1636 se u panenek v Holandsku poprvé objevily skleněné oči a v roce 1675 dokonce paruky vyrobené ze skutečných lidských vlasů. V 18. století němečtí výrobci přišli s nápadem pokrývat těla a končetiny panenek jemně vydělanou kůží, která na omak připomínala lidskou pokožku.

Mrkací i chodící

Dnešní moderní mechanické panenky nejsou takovým výkřikem techniky, jak by se mohlo zdát. Už před 300 lety v roce 1710 byla v Německu vyrobena panenka, která mrkala očima a z jejíchž útrob se při pohybu ozýval zvuk podobný dětskému pláči. Tělo a hlava panenky byly vyrobeny z vosku. V roce 1737 byla v Paříži představena první chodící panenka – z dnešního pohledu jednoduchá mechanická hračka. Všechno to byly ale jen takové výstřelky techniky, které se v běžné výrobě neuplatnily a brzy upadly v zapomnění.

Přichází papír

Panenka nadále plnila dvojí funkci – hračky pro děti a malé modelky, na níž se předváděly moderní šaty. Vývoj se ale nezastavil. V roce 1810 se opět v Německu objevila další inovace. Hlavičky panenek se začaly vyrábět lisováním z rozemleté papírové hmoty, tzv. papírmašé. Bylo to levné a velice efektivní, protože se hmota dala snadno tvarovat i do jemných detailů. Rovněž tělo panenek se dočkalo zdokonalení. Do poloviny 19. století neměly panenky ohebné končetiny, tehdy však němečtí výrobci vymysleli ohebný kloub, který všechno změnil.

Guma a celuloid

19. století přineslo nové druhy gumy, vosku i keramiky (porcelánu). Pro výrobu levnějších panenek se používal kukuřičný odpad, sádra či dřevěné piliny. V roce 1851 americká firma Goodyear vyrobila první celou panenku z vulkanizované gumy. O 10 let později přišla na scénu první panenka z umělé hmoty – celuloidu – a ve stejném roce se objevila také panenka s kovovou hlavou. Hračkářský průmysl panenek se rozjel na plné obrátky a vznikalo plno firem, které se specializovaly na výrobu částí panenek (např. hlav, očí, končetin) pro ostatní výrobce.

USA vede

Koncem 19. století přišly do módy panenky nemluvňat, tzv. baby doll. Když byla přesně před sto lety v roce 1909 přestavena baby doll s ohnutými nožičkami, byl efekt nemluvněte téměř dokonalý. První světová válka znamenala pro evropské výrobce panenek téměř absolutní krach a tempo v tomto odvětví začali udávat výrobci z USA. Ve 20. letech znovu objevili mrkací oči a doplnili je výraznými řasami. Na panenkách se poprvé objevily detaily jako pootevřená ústa s malovanými zuby, nehty na rukou nebo dolíčky ve tvářích. Ve stejné době byla představena první panenka nemluvněte, která byla schopna „pít vodu a počurávat se“.

Vinylový zázrak

Po druhé světové válce se objevila další umělá hmota – vinyl – levný a pro výrobu panenek téměř dokonalý materiál. Z umělých hmot se vyráběly i vlasy. Panenky se mohly díky vinylu poprvé koupat ve vodě. V druhé polovině 20. století se začaly vyrábět mluvící panenky, které měly v sobě zabudovaný elektrický mechanizmus a přehrávaly zvukovou smyčku. Podobným hitem byly chodící panenky nebo lezoucí po všech čtyřech, opět na elektrický pohon. Výrazný posun v technice přišel ale až po roce 2000, kdy se do panenek začaly zabudovávat elektronické čipy a z moderních panenek se vlastně stali roboti.

Panenkové hity

1878 – ve Francii jsou přestaveny panenky s porcelánovou hlavou. Mají název Bebes Incassable a okamžitě se stávají sběratelským hitem

1884 – ve Velké Británii se začínají prodávat vystřihovací panenky z kartonu, které lze převlékat papírovými šaty se záložkami

1890 – objevuje se nový typ panenky, tzv. baby doll – panenka nemluvněte

1913 – na trh je uvedena americká legendární panenka Kewpie

1918 – nejslavnější hadrová panenka Raggedy Ann (hadrová Anička) vstupuje do amerických obchodů

1925 – americké holčičky šílí po celuloidové panence Bye-lo-baby nebo ze stejného materiálu vyrobené Million Dollar Baby, obě z kategorie baby doll

1959 – na trhu se objevuje panenka Barbie, nepřirozeně štíhlá dáma, která zcela mění dosavadní dívčí vkus na panenky

Zdroj: www.rf-hobby.cz

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Historie panenek

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Panenky byly od nepaměti nejoblíbenější hračkou dětí.
Jejich kolébkou se stal starý Egypt a Řecko
- v té době šlo převážně o hliněné různé amulety,
talismany a votivní sošky. Skutečnost, že panenky patřily
k oblíbeným hračkám nejen dětí, ale i dospělých, dokazuje
středověk, v němž panenky obdivovaly a hýčkaly hlavně
vysoké vrstvy společnosti. V pozdním středověku se
panenky vrátlily opět do dětské náruče. V průběhu staletí
se měnil nejen materiál, ze kterého byla panenka vyrobena,
ale i její celkový vzhled. Zatímco kolem roku 1400 byly
vyřezávány ze dřeva a připomínaly spíše kolorované kuželky,
po roce 1700 již měly skleněné oči, paruky z pravých vlasů
a preciznější řezbu. Po roce 1800 začínali němečtí výrobci
zhotovovat voskové hlavy panenek a od roku 1850
zavedly francouzské porcelánky výrobu hlav z biskvitového
(neglazovaného) porcelánu. První celuloidová panenka přišla
na svět pravděpodobně v Americe kolem roku 1870 a později
se jejich výroba rozšířila do Německa, Francie a Japonska.
Do historie výroby panenek se celá řada výrobců,
z nichž někteří získali světový věhlas – ve Francii
Leon Casimir Bru, Jurneau, Jules Nicolas Steiner a v Německu
například Simon a Halbig, Armand Marseille, Krämer a Reinhard
a řada dalších. Na panenkách jako ostatně na všem se podepsaly
dvě světové války. Po skončení té druhé byly v naší zemi
nastoleny takové společenské poměry, které vlastnictví hodnotné
panenky zařazovaly mezi buržoazní, tedy škodlivé projevy.
V současné době se obliba starých hraček neustále zvyšuje.
Lidé v nich vidí kouzlo zašlých časů a mnozí si připomenou
i své dětství.

Běžné staré panenky
Téměř všichni výrobci panenek vyráběli vedle panenek
z drahého porcelánu i panenky z jiných levnějších
materiálů – takzvaných kompozitů, což byla směs sádry,
klihu, dřevěných pilin a papírmašé. Tato masa se lisovala
a po vysušení byla velmi pevná. Díky tomu se mnoho
těchto panenek zachovalo v poměrně dobrém stavu.
Mohou se zdát obyčejné a všední, avšak jsou mezi nimi
krásné exempláře se sdělnými obličeji a často ještě
v původním oblečení. Tyto panenky mají velkou kulturní
hodnotu i s ohledem na skutečnost, že se nacházely
téměř v každém dětském pokoji. Byly to skutečné
panenky na hraní, ne symboly společenského chování,
jak tomu bylo u porcelánových panenek.

Panenky 50. a 60. let .
Byly jednotné jak ve svém výrazu, tak i v oblečení.
Odrážely obraz své doby, kdy se vyžadoval průměr
a jakákoliv snaha o jedinečnost nebo originalitu byla
potlačena.

Porcelánové panenky
Výrobu porcelánových panenek zavedly v Evropě francouzské
porcelánky už kolem roku 1850. Velice brzy se na trhu objevily
panenky německé. Panenky vznikaly nejen v továrnách, ale do
výroby bylo zapojeno i tisíce domácích dělníků, kteří vyráběli
různé části panenek. Z továren, kde získaly panenky svou
konečnou podobu, pak byly převezeny do přístavů, aby odtud
odpluly do různých zemí světa. Panenkový průmysl prožíval
svůj velký rozkvět. Kvalita výrobků byla vysoká a konkurence
velká Někteří výrobci se zaměřily na kvalitní okázalé panenky,
určené pro bohaté vrstvy obyvatelstva. Panenky musely odpo-
vídat soudobým módním vlnám a každou sezonu měly nové šaty.
Výroba šatů se stala stejně důležitou jako výroba panenek
samotných.Jejich výbava obsahovala stejné doplňky jako výbava
mladých dam. Od spodního prádla až po klobouk a rukavičky.

Budoárové panenky
Budoárové panenky neboli panenky na pohovku nebyly určeny
ke hraní. Byly vždy elegantní a módně oblečené, sloužily jako
dekorace interiéru ve dvacátých a třicátých letech XX stolení.
Hlavičky se vyráběly z látky, oblečení bylo kvalitní a nákladné.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Historie Silverlit

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Společnost Silverlit byla založena v roce 1977 a již od počátku se zaměřila na výrobu kvalitních a inovativních hraček pro děti všech věkových kategorií. V současné době firma zaměstnává na 3.000 lidí a kanceláře a výroba se rozkládají na 70.000 čtverečných metrech.

Během 30 úspěšných let, se Silverlit stal první firmou v Asii, která obdržela certifikát ISO 9001, stala se vítězem největšího veletrhu hraček v Norimberku (INNOVATION AWARD 2005) a dostala cenu TOY OF THE YEAR v Amterdamu 2006 za produkty X-TWIN. Posledním oceněním je certifikát GUINNESS WORLD RECORDS za nejmenší helikoptéru na dálkové ovládání.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

O Playmobil hračkách

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Když v roce 1974 spatřily světlo světa hraček první figurky PLAYMOBILu, sotvakdo jim předpovídal takovou strmou, mezinárodní kariéru. Mezitím šlo do světa přes 1,7 miliardy pestrých, pohyblivých umělohmotných figurek.

Geobra Brandstätter – historie a portrét firmy

1876 založil Andreas Brandstätter ve Fürthu stejnojmennou firmu, která vyráběla kování na krabice a zámky.

1908 převzal podnik jeho syn Georg Brandstätter. Razil firemní název Geobra Brandstätter.

1921 proběhlo stěhování do Zirndorfu, dnes ještě stále sídla firemní centrály. Firma se zatím zabývala výrobou a prodejem kovových předmětů a hraček.

1954 vstoupil do podniku Horst Brandstätter, dnešní jediný majitel firmy. Vyráběly se především telefony, kasičky a zboží pro obchod, nejprve z plechu, později z umělé hmoty.

1958 byl zaznamenán senzační úspěch s obručí hula hoop. Poté firma expandovala s různými produkty z oblasti hraček a volného času, vše z umělé hmoty. Počátkem 70. let ovlivnil tlak nákladů ze zemí s nízkými cenami, jakož i ropná krize tradiční sortiment hraček Geobra. Horst Brandstätter využil této situace jako ten správný okamžik pro realizaci jednoho zcela nového herního nápadu, totiž PLAYMOBILu.

1974 byl rokem uvedení PLAYMOBILu, v jehož středu stojí figurka, na trh. Na systémové hračce PLAYMOBIL pracoval Hans Beck, vedoucí vývojového oddělení, od roku 1971-72. Spolu s PLAYMOBILem kráčí Geobra Brandstätter od roku

1974 úspěšným směrem, který v německém hračkářském průmyslu nemá srovnání. Jen pár let po uvedení PLAYMOBILu na trh se Geobra Brandstätter stala svým obratem nejsilnějším německým výrobcem hraček a drží se od té doby na špici.

V roce 2003 zaměstnávala skupina BRANDSTÄTTER mezinárodně 2.428 pracovníků, z toho 1.257 v Německu. Skupina dosáhla obratu 331,4 milionů EUR. K podnikatelské skupině patří zahraniční výroba na Maltě, ve Španělsku a v Česku, jakož i odbytové společnosti PLAYMOBILu v deseti zemích.

V roce 2009 bude slavit PLAYMOBIL své 35. narozeniny a je dávno klasikem hraček.

Dosud bylo vyrobeno přes 1,7 miliardy figurek, které obývají dětské pokoje po celém světě.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

O Little Tikes – jejich historie

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Když se dítě směje a hraje si, je to ten nejúchvatnější pohled pro každou maminku.

Ať si vaše dítě hraje venku, doma, při koupání a nebo v kočárku, tak všude tam dokáží hračky Little Tikes proměnit hraní si v jedinečnou zábavu a hru plnou pohybu a objevování

Společnost Little tikes vyrábí hračky pro věkovou skupiny 0 – 6 let. Ať už se jedná o  hračky pro nejmenší, hrazdičky, houpací koně, nebo hračky na zahradu jako skluzavky, domečky a pískoviště, tak všechny hračky Little Tikes jsou bezpečné, rozvíjí dětskou fantazii, zručnost a pohybové nadání.

To, co je pro děti nejlepší, vědí zase samy děti. Jednou z výhod hraček Little tikes je, že se na jejich utváření spolupodílí děti na celém světě, takže s hračkami little tikes máte jistotu, že se vaše malé nebo vetší dítě nikdy nudit nebude. Stále bude co objevovat.

Tato nadnárodní společnost se řadí mezi přední výrobce vysoce kvalitních a inovačních hraček pro děti. Historie firmy little tikes se datuje od 70. let minulého století. Společnost byla založena v roce 1970. Její ústředí a největší výrobní linka sídlí v městě Hudson, Ohio ve Spojených Státech. Společnost postupně expandovala nejen ve Spojených Státech, ale rovněž vlastní několik výrobních a distribučních středisek v Evropě a v Asii.

Jejich přední hračka – dvoudvéřový žlutočervený automobil, v roce 2004 oslavila již 25. narozeniny s více jak 6 mil. prodanými kusy . V roce 2006 se firma little tikes stala součátí skupiny MGA Entertainment. Firma Little tikes se snaží vytvářet a prodávat takové výrobky po celém světě, které budou stále podněcovat děti k novým hrám.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Historie panenek Barbie

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Začátky Barbie sahají až do třicátých let minulého století. Je to příběh, jaký jsme už všichni někdy slyšeli …

… jedna dívka potkala mladého studenta a zamilovala se do něj. Dokončila střední školu a měla sny o svojí velké kariéře v opravdovém světě. Chtěla jít studovat vysokou školu, ale její rodiče byli staromódní a chtěli, aby se spíš držela tradice, vdala se a založila rodinu, než aby trávila další roky studováním knih. A tak šla studovat a zároveň se i vdala.

Tím mladým manželským párem byli Ruth a Elliot Handlerovi. Narodili se jim dvě děti, holčička Barbie a malý Ken.

V polovině 40. let vlastnili Handlerovi firmu na výrobu dřevěných rámů na obrazy. Elliot a jeho obchodní partner vyráběli a Ruth měla na starosti prodej. Elliot začal z odřezků dřeva vyrábět malý nábytek pro panenky a to byl začátek jejich obchodu s hračkami.

Bylo to v roce 1945, kdy Ruth a Elliot přizvali svého blízkého přítele Harolda Mattsona, aby spolu založili společnost vyrábějící nejznámější a nejúspěšnější panenku, která kdy byla. Svoji firmu nazvali MATTEL – složeninou jména MATTson a ELliot. Mattel se rozrostl z velmi prosperující malé firmy do obchodního gigantu.

V polovině 50. let si Ruth při návštěvě Švýcarska koupila německou panenku Lilli, která byla prvně vyrobená v roce 1955. Byla oblečená podle jedné známé postavy z příběhů, jaké vycházely v německých novinách Bild. Lilli byla vyrobená z tvrdého plastu a měla boty a náušnice. Byla dostupná ve dvou velikostech, 11 nebo 7 palcích. Měla dlouhé vlasy zapletené do copu a dalo se na ní sehnat spousta šatů a modelů. Právě Lilli je tou panenkou, která inspirovala Ruth Handlerovou, aby vytvořila panenku Barbie.

Ruth věděla, jak by měla její Barbie vypadat. S pomocí techniků a inženýrů z Mattelu se narodila první Barbie. Ruth potom najala módní návrhářku Charlotte Johnsonovou, aby vybavila šatník pro Barbie.

V roce 1958 získala Barbie patent. Byla to panenka, jaká v těch letech neměla obdoby. Byla ohebná, souměrná a krásná, a to všechno při výšce 11 palců (tj. necelých 28 cm).

Papírové panenky té doby měly vyklidit místo pro třídimenzionální krásku s garderóbou nepřekonalené kvality. Ruth a Elliot pojmenovali novou panenku podle svojí dcery, Barbie. Brzy na to vznikla také druhá postavička, přítel panenky Barbie, kterého manželé Handlerovi pojmenovali podle jejich syna, Ken.

V roce 1959 si Barbie našla cestu na přehlídku hraček v New Yorku, kde ale byla chladně přijata od obchodníků s hračkami. Přišlo jim příliš riskantní nakoupit a prodávat Barbie, protože byla úplně jiná než v té době oblíbené panenky. Po uvedení Barbie do obchodů byla veřejnost jiného názoru. V roce 1960 se změnila móda a objednávky do firmy Mattel se jen hrnuly. Během deseti let nakoupili lidé panenek Barbie za 500 miliónů dolarů.

Barbie prošla za ty roky mnoha změnami a řídila se módními trendy jak v oblékání, tak i v úpravě vlasů a líčení. Je obrazem historie oblékání od doby, kdy byla uvedena na trh hraček.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Výroba dřevěných hraček v Krušných horách

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Výroba dřevěných hraček je úzce spjata s Krušnými horami a obyvateli horských vesnic. Prosadila se v 18. století, a to hlavně v oblasti Hora Svaté Kateřiny – Horní Litvínov. Hračkářská výroba se vyvinula ze soustružnictví dřevěných výrobků. Na šlapacích soustruzích vznikala dílka, která těšila děti i dospělé v celé Evropě. Dokonce  byl otevřen obchodní dům s hračkami kolem roku 1860 firmy C. A. Muller a Comp. v Horním Litvínově. Hračkářská výroba postupně zanikla na české straně Krušnohoří  na počátku 20. století, kdy docházelo k uzavírání hračkářských podniků a odlivu obyvatel.V současné době však opět dochází k obnově tradičních řemesel a my můžeme spatřit v době vánoc vyzdobená okna malovanými dřevěnými figurkami louskáčků a kuřáčků.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek

Historie hraček

Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel.

Sdílet článek/Uložit článek

Přečíst celý článek