Historie panenek
Publikováno 28. Lis, 2009 : pavel : Z historie hraček, Zprávy a zajímavosti
Panenky byly od nepaměti nejoblíbenější hračkou dětí.
Jejich kolébkou se stal starý Egypt a Řecko
- v té době šlo převážně o hliněné různé amulety,
talismany a votivní sošky. Skutečnost, že panenky patřily
k oblíbeným hračkám nejen dětí, ale i dospělých, dokazuje
středověk, v němž panenky obdivovaly a hýčkaly hlavně
vysoké vrstvy společnosti. V pozdním středověku se
panenky vrátlily opět do dětské náruče. V průběhu staletí
se měnil nejen materiál, ze kterého byla panenka vyrobena,
ale i její celkový vzhled. Zatímco kolem roku 1400 byly
vyřezávány ze dřeva a připomínaly spíše kolorované kuželky,
po roce 1700 již měly skleněné oči, paruky z pravých vlasů
a preciznější řezbu. Po roce 1800 začínali němečtí výrobci
zhotovovat voskové hlavy panenek a od roku 1850
zavedly francouzské porcelánky výrobu hlav z biskvitového
(neglazovaného) porcelánu. První celuloidová panenka přišla
na svět pravděpodobně v Americe kolem roku 1870 a později
se jejich výroba rozšířila do Německa, Francie a Japonska.
Do historie výroby panenek se celá řada výrobců,
z nichž někteří získali světový věhlas – ve Francii
Leon Casimir Bru, Jurneau, Jules Nicolas Steiner a v Německu
například Simon a Halbig, Armand Marseille, Krämer a Reinhard
a řada dalších. Na panenkách jako ostatně na všem se podepsaly
dvě světové války. Po skončení té druhé byly v naší zemi
nastoleny takové společenské poměry, které vlastnictví hodnotné
panenky zařazovaly mezi buržoazní, tedy škodlivé projevy.
V současné době se obliba starých hraček neustále zvyšuje.
Lidé v nich vidí kouzlo zašlých časů a mnozí si připomenou
i své dětství.
Běžné staré panenky
Téměř všichni výrobci panenek vyráběli vedle panenek
z drahého porcelánu i panenky z jiných levnějších
materiálů – takzvaných kompozitů, což byla směs sádry,
klihu, dřevěných pilin a papírmašé. Tato masa se lisovala
a po vysušení byla velmi pevná. Díky tomu se mnoho
těchto panenek zachovalo v poměrně dobrém stavu.
Mohou se zdát obyčejné a všední, avšak jsou mezi nimi
krásné exempláře se sdělnými obličeji a často ještě
v původním oblečení. Tyto panenky mají velkou kulturní
hodnotu i s ohledem na skutečnost, že se nacházely
téměř v každém dětském pokoji. Byly to skutečné
panenky na hraní, ne symboly společenského chování,
jak tomu bylo u porcelánových panenek.
Panenky 50. a 60. let .
Byly jednotné jak ve svém výrazu, tak i v oblečení.
Odrážely obraz své doby, kdy se vyžadoval průměr
a jakákoliv snaha o jedinečnost nebo originalitu byla
potlačena.
Porcelánové panenky
Výrobu porcelánových panenek zavedly v Evropě francouzské
porcelánky už kolem roku 1850. Velice brzy se na trhu objevily
panenky německé. Panenky vznikaly nejen v továrnách, ale do
výroby bylo zapojeno i tisíce domácích dělníků, kteří vyráběli
různé části panenek. Z továren, kde získaly panenky svou
konečnou podobu, pak byly převezeny do přístavů, aby odtud
odpluly do různých zemí světa. Panenkový průmysl prožíval
svůj velký rozkvět. Kvalita výrobků byla vysoká a konkurence
velká Někteří výrobci se zaměřily na kvalitní okázalé panenky,
určené pro bohaté vrstvy obyvatelstva. Panenky musely odpo-
vídat soudobým módním vlnám a každou sezonu měly nové šaty.
Výroba šatů se stala stejně důležitou jako výroba panenek
samotných.Jejich výbava obsahovala stejné doplňky jako výbava
mladých dam. Od spodního prádla až po klobouk a rukavičky.
Budoárové panenky
Budoárové panenky neboli panenky na pohovku nebyly určeny
ke hraní. Byly vždy elegantní a módně oblečené, sloužily jako
dekorace interiéru ve dvacátých a třicátých letech XX stolení.
Hlavičky se vyráběly z látky, oblečení bylo kvalitní a nákladné.
